Jak už asi víte, byla jsem letos s mužem na dovolené na Krétě. Ze začátku to vypadalo, že asi nikam nepojedem, protože v termínu, který jsme potřebovali, žádné přijatelné zájezdy nebyly k nalezení. Když už jsme našli něco, co vypadalo, že by mohlo odpovídat našim představám, byla to zase pochybná cestovka. Nakonec Martin objevil
CK Greece Tours. Všecko jsme si zařídili přes internet a s trochou připomínání a volání do CK jsme jsme obdrželi všechny potřebné dokumenty. Tyto zmatky při objednávání zájezdu byly naštěstí jediné, které nás s touto cestovkou potkaly.
Všecko to začalo 19.7. v 7:30, kdy jsme nastoupili do busu Student Agengy a přes Jihlavu
se vezli na Florenc. Na Florenci jsme byla poprvé v životě a doufám, že i naposledy. Fakt hnusné místo. Naštěstí jsme tam čekali jenom tři čtvrtě hodiny na další autobus, který nás už měl zavést na letiště. Když jsme seděli na lavičce kousek od Florence, prošel kolem nás Kulínský. Já jsem nejdřív tvrdila, že to není on, ale byl to on! V 11:00 už jsme sedali do dalšího busu a vezli se přímo na letiště, kde jsme si vyzvedli naše letenky, koupili časopisy a vydali se do odletové haly terminálu 2 - řeknu vám - krása - moc se mi to tam líbilo. Pak jsme se nechali odbavit, dopili všechno naše pití a prošli pasovou kontrolou (pokud se tomu tak ještě pořád říká) a pak už jenom prošli asi dva obchody, nasedli do letadla a frčeli jsme. Už jsem neletěla několik let a nevím proč, musela jsem se smát když jsme vzlítali :-D Takovej dobrej pocit v žaludku :-)
Po přistání v Heraklionu nás pořádně praštilo to horko, v Praze teda taky nebyla zrovna kosa, ale u moře je to jiné, jiný vzduch úplně. Pak už nás jen pozdravila delegátka a vezli jsme se krásně klimatizovaným autobusem do našeho apartmánu. Večer jsme ještě zašli na pláž a a nakoupit věci, co jsme s sebou nebrali a to už byl konec soboty, což byl nesmírně dlouhý den!
V neděli jsme se rozhodli, že strávíme celý den na pláži a až odpoledně se vrátíme k
našemu bazénu na infoschůzku s delegátkou. Nicméně, protože Mišáček je všech úplně nejšikovnější, vrazila jsem si hned při prvním koupání v moři ježka do ruky a tím pádem jsme se odebrali zpět do apartmánu a vytahovali jsme bodlinky. Bolelo to jak sviňa a navíc se mi tam udělal hnusnej modrák, kterej pak bolel ještě asi 4 další dny. Navíc jsem na to pořád musela koukat, jestli mi to nenatíká, nebo já nevím co ještě. Prostě nálada v háji :-( Navíc jsem pak pár dní odmítala k moři se vůbec přiblížit :-( Naštěstí to zachránil bazén, kde jsme zbytek soboty strávili. Na infoschůzce jsme se dozvěděli především to, že ceny výletů s českým průvodcem dosahují hodnot velmi vysokých a bylo rozhodnuto, že výletničit budeme na vlastní pěst. Zeptali jsme se jenom, odkud jezdí autobus a kde najdeme jízdní řád. V neděli večer jsme chtěli zajít na "Sex On The Beach" (ten koktejl!!!), ale ve vyhlídnuté restauraci, kde ho podávali na velmi výhodnou cenu (oproti těm vydřiduchům kolem), měli zavřeno, takže jsme se vrátili na pokoj a pili z vlastních zásob.
Pondělí se neslo opět v bazénovém duchu a večer jsme si dali parádní večeři "u Řeka" - to byl takový řecký fast food kousíček od našeho apartmánu a jejich vepřový gyros v pitě byl prostě božský, navíc ceny v podstatě lidové, takže kdo by odolal :-D Snědli jsme to na pláži a pak jsme šli ještě trochu projít okolí.
V úterý jsme šli navštívit
palác v Malii, který se nacházel asi hodinku chůze od místa, kde jsme bydleli. Vzhledem k tomu, že vedro na Krétě není žádná sranda, byla to cesta poměrně náročná, ale stálo to za to. Vstupné 4 eura se nás netýkalo, protože jako studenti jsme to měli gratis :-) O paláci jsme neměli v podstatě žádné info, takže jsme to jen prošli, něco vyfotili a pak chvilku poseděli ve stínu pod stromy a kochali se výhledem na tu pamětihodnost a okolní přírodu. Po cestě zpátky jsme se stavili vykoupat na
krásné pláži (písečné, takže nehrozily takové hrůzy jako ježci - na té fotce to není přesně ta pláž, toto je kousek vedle, ale fotka je to krásná, že? :-)) a pak už jsme se vydali na cestu domů, která byla ještě náročnější. Po obědě, na který jsme se stavili, jsem už byla opravdu vyřízená a těšila se domů. I přes tu náročnost a horko a tak podobně to byl ale krásný výlet.
Ve středu jsme opět výletničili, tentokrát ale ne za památkami, ale za účelem ulovit geocache :-) V poměrně blízkém okolí se nalézaly kešky dvě, ta bližší byla bohužel méně dostupná. Když jsme se k ní přiblížili, zjistili jsme, že výšlap do kopce by poněkud přesahoval možnosti našich bot a proto jsme to vzdali. Ta vzdálenější byla přístupná velice dobře a i přestože jsem se na hledání příliš nepodílela, úspěšně jsme ji odhalili a poctivě jsme svůj
nález zapsali. Teď přemýšlím, jestli jsme druhý pokus (tentokrát úspěšný) o podniknutí výpravy za "Sex On The Beach", udělali ve středu nebo v úterý, ale ono na tom stejně asi moc nesejde :-)
Ve čtvrtek nastalo něco jako "Den D" a jeli jsme na vlastní pěst do Heraklionu. Zastávku jsme našli bez obtíží, ale bohužel nám ujel náš autobus před nosem a museli jsme čekat na další. Ten přijel za nějaké půl hodinky, jak jsem ostatně předpokládali. V autobuse jsme zjistili, že je opět klimatizovaný, což byla paráda, protože cesta do Heraklionu trvala 2x déle, než jsme mysleli. V autobuse pobíhal chlapík, který prodával jízdenky a snažil se zorganizovat zmatené turisty - dařilo se mu to obojí velmi dobře :-) V Heraklionu na autobusovém nádraží jsme přestoupili na městský autobus (opět klimatizovaný), který nás dovezl k paláci Knossos. Vstupné 6 euro se nás opět coby studentů z Evropské Unie netýkalo a tak nám nic nebránilo vydat se objevovat krásy tohoto paláce. Strávili jsme tam poměrně dlouhou dobu, ale nebylo nám rozhodně takové horko jako těm chudákům, kteří tam byli s průvodcem a nemohli se jít schovat do stínu kdykoliv se jim chtělo. My jsme sice průvodce měli, ale
knižního, takže jsem muži předčítala všechna ta moudra a bylo to lepší, než poslouchat výklad, který zaplatíte a pak si z toho stejně nepamatujete ani prd ;-) Po prohlídce jsme odjeli zpět do Heraklionu a rozhodli jsme se, že před návratem do Malie ještě trošku projdeme město, abysme z toho taky něco měli. Nejprve jsme zamířili
k benátské pevnosti, která se nachází opravdu kousek od autobusového nádraží. Potom jsme po hlavní třídě pokračovali směrem na
náměstí s krásnou kašnou. Potom jsme už zamířili zpět na nádraží, zjistili, že nám bus jede za pár minut a pak už se vezli domů.
V pátek (poslední řekněme pořádný den dovolené) jsme se rozhodli hecnout se a jít ještě jednou na tu krásnou pláž, co byla po cestě k paláci v Malii. Ano, měli jsme pláž jen pár metrů od apartmánu, ale ne, nebyla tak pěkná jako tamta a navíc tam byly kameny a ježci a fuj! :-) Odhodláni opálit si záda jsme se tam pěkně vypleskli a opíkali se. Taky jsme se koupali, hráli si s pískem a šnorchlovali. A taky jsme se, vážení, nechutně spálili :-) Když si na to teď vzpomenu dělá se mi mdlo. Večer jsme měli naplánovanou večeři nějakou lepší, ale mně se popravdě nikam nechtělo. Já chtěla jen ležet a trpět. Ale nakonec jsem se přemohla a do restaurace jsme vyrazili. Nicméně ještě dřív, než nám donesli objednané jídlo, se mi tak nehorázně zatočila hlava, že jsem měla pocit, že tam sebou švihnu. Naštěstí to zachránila sklenice vody. Jídlo bylo výborné. Krevety pro Martina byly tak krásně naservírované, že se k nám všichni otáčeli a prohlíželi si to :-) Ještě jsme tam pak celkem dlouho poseděli a dostali jedno víno zadarmo :-) Celé to bylo nekřesťansky drahé (ne, že bych byla křesťanka, to teda chraň bůh :-D), ale stálo to za to :-)
V sobotu už zbývalo jenom sbalit si věci, vyklidit pokoj, nakoupit dárky, skočit si pro jídlo a nechat se autobusem odvézt na letiště. Tam jsme zjistili, že náš let má hlášené zpoždění 20 minut, že kterého se nakonec vyklubalo zpoždění v délce celé hodiny. V letadle na mě navíc padla jakási divná únava, ale než jsme přistáli, tak to přešlo. Nicméně musím uznat, že po přistání skončila ta příjemná část naší dovolené. Při výdeji zavazadel jsem zjistila, že můj kufr je otevřený. Nakonec to vypadá, že se mi "pouze" rozjel zip, protože nic se z kufru neztratilo a ani věci nebyly nijak přeházené, pouze celé sesunuté na stranu. Díky výrazně zpožděnému letu jsme se z letiště vykodrcali až před jedenáctou a proto jedinou možnou variantou cesty do Brna byl vlak v 0:30. Takže jsme si v automatu zakoupili jízdenky, o nichž do teď nevím, zda byly správné :-) Autobusem jsme dojeli k metru. V autobuse jedna paní omdlela, ale byly tam "naše" letušky a ty se o ni postaraly. Metrem jsme se pak dostali přímo na vlakové nádraží, kde jsme si zakoupili jízdenky do Brna za velmi zvýhodněnou cenu (nákup den předem - tj. asi 5 minut před půlnocí, a věk do 26 let - suma sumárum 157,-). Šli jsme čekat na vlak, který zanedlouho přijel. Nicméně jsme nastoupili do špatné části vlaku a málem odjeli na Slovensko. Naštěstí jsme včas zjistili, že není vše tak, jak má být a dobře to dopadlo. Pak už jsme se tři hodinky jenom vezli (a uteklo to překvapivě dobře), do Brna jsme dorazili na čas a rozjezdem ve 4 hodiny ráno jsme se každý odvezl směrem ke svému domovu.
Víc už vám toho asi nepovím, už tak je to dlouhé až až a jestli to někdo dočtete až sem, tak RESPECT :-D
Všechny fotky najdete
tady nebo
u Martina, který to protřídil lépe než já a fotek tam má asi polovinu :-)
