O škytavce

Ve středu jsem zažila asi nejdrsnější škytavku, co si pamatuju. Nezabíralo na to nic. Klasické zadržování dechu, polykání a pití - bez úspěchu. Navíc jsem škytala tak jaksi hlasitě a prostě hrozně moc a bylo to nepříjemný a nekonečný. Naštěstí můj muž (informatik) navštívil dobrého kamaráda jménem google a našel, že na škytavku zabírá nečekaná rána mezi lopatky (omg!) a taky lechtání (na což bych nikdy nepřistoupila). Nevím, jestli vyčetl ještě nějaké další rady, co jsem zavrhla, každopádně úspěch se dostavil až s cukrem. Věřte tomu nebo ne, ale lžička cukru to utla okamžitě. Pak jsem si dala ještě jednu lžičku cukříku pro jistotu a mohla jsem jít spinkat :-D Takže, pamatujte na cukr a až vás přepadne škytání, vykašlete se na zadržování dechu (ať vám nepraskne žilka v mozku) a dejte si cukr! ;-)

Infinit

Ze všeho nejdřív musím poděkovat Martinovi za dárek a Míši za doporučení ;-)

Martin byl rychlejší než já a už o naší návštěvě Infinitu něco napsal. Takže já jen shrnu nějaké svoje pocity :-)

Slečny všechny tam byly neuvěřitelně milé, což je úžasné, protože kdyby tam byly nějaký protivný husičky, už mě tam nikdo neuvidí. I masérka byla moc milá :-) Navíc všude čisto. Ve sprchách vždy zásobník s mýdlem nebo nějakým sprchovým gelem nebo co to bylo, prostě super. Navíc v ceně wellness člověk dostane ručník a prostěradlo, takže odpadá další věc, co by jinak bylo nutné vzít s sebou. Vše kolem saun a bazénu a já nevím čeho ještě už popsal Martin, takže není potřeba se opakovat.

Co se týče mých pocitů z masáže, tak já jsem na rozdíl od muže neměla potřebu přemýšlet o nějakém erotickém podtextu, nebo nad čím on se to pozastavoval :-D Asi proto, že mě už masírovalo pár kamarádek a když se mě dotýká žena mě fakt nerozhodí :-) Masáž byla jemná a velmi příjemná, zaměřená na krk, ramena a záda, plus k tomu masáž hlavy a to bylo moc příjemné. Jediné co mi vadilo bylo to, jak mě okraje toho otvoru, kam se strká obličej po chvíli tlačily. Slečna masérka mi sice dala okolo okraje dva ručníky, ale i přesto mě to nepříjemně tlačilo a když jsem se na sebe po masáži podívala docela jsem se lekla, červené fleky na tvářích a pod obočím - nic moc. Naštěstí se ukázalo, že korektor (i když "pouze" Avon) kryje opravdu dobře, takže jsem se nemusela stydět vyjít mezi lidi. Kdyby se jim toto podařilo nějakých způsobem vychytat, byl by to dokonalý zážitek. Nicméně nemůžu popřít, že bych se tam ráda podívala znovu. Teď mě láká především privátní whirlpool, ale nejsem si jistá, zda mi to trochu nepřipomíná hodinový hotel. Ale ne, ne, fakt asi ne :-D

Jak jsme se v půlce února koupali pod širým nebem :-)

Vyrazili jsme hromadně do Laa an der Thaya a bylo to super! Paní organizátorce jsme zaplatili 350,-, což mělo pokrýt náklady na cestu a na tříhodinový vstup do areálu termálních lázní. Vzhledem k ceně vstupu byla ta cesta skoro zadarmo, čemuž se vzhledem ke kvalitě a především čistotě autobusu ani nedivím.

Jestli něco nesnáším, tak je to studená voda. A to i když jdu v největším letním vedru na koupák. Studená voda je prostě zlo. Z tohoto důvodu jsem si termální lázně v Laa zamilovala hned při prvním vkročení do bazénu. Voda byla úžasně teplá a příjemná. Nejvyhřátější se zdál být venkovní bazén se slanou vodou, který měl největší kouzlo, když venku začalo sněžit.

Další zážitek byl jednoznačně tobogán. I když jsem prohlašovala, že mě tam nikdo nedostane, protože ze záhadného důvodu mi to nikdy pořádně nejelo, jsem se nechala přesvědčit a stálo to za to. Člověk nejdřív jede velkou zelenou rourou, ale po několika vteřinách ho obklopí naprostá tma, takže netuší, na jakou stranu v příštím okamžiku zatočí. Trochu mě to děsilo. Pak zničeho nic sešup dolů, stěna z vody a už jste venku.

Dalším bodem byl saunový svět. Za zlatých 6,5 EUR může člověk projít všechny sauny, co tam mají. Pro mě to byla saunová premiéra. Parní, solná a aromatická s teplotou slabě pod 50 stupňů Celsia jsem si fakt vychutnala. Ovšem když jsem vlezla do hradní sauny (90 stupňů Celsia) a ještě než začala procedura jsem měla pocit, že vdechuju oheň, pochopila jsem, že to nedám a vycouvala jsem. Ostatní od tama utekli asi 2 minuty po začátku. Jsme slaboši!

Pak jsme si ještě dali další koupačku a šli jsme se sušit a připravovat (i psychicky) na cestu domů. Po relaxování v lázních jsme ovšem byli vyčerpaní a všichni usínali (kromě mě, v autobuse se mi podaří usnout jen v krajních případech a toto evidentně nebyl jeden z nich). V Brně byla zima a žádné koupání v teplé vodě taky nebylo v dohlednu. Takže rozhodnutí je jasné: Do Laa se musím brzo vrátit!

Jak to chodí na Šelepce...

Šelepka je jednoznačně legenda a některé večery tam lze jistě popsat jako legen...wait for it...dary!!! Ten poslední k nim nepochybně patřil. A to i přesto, že karma ten večer rozhodně většině z nás nepřála a fakt to ráno (pro někoho už večer) bylo krušný. Ale zato vzniklo pár hezkých historek a za účasti mravnostní policie jsme si i pěkně zatancovali :-D A chybami se člověk učí, takže si budeme pamatovat, že melounovýho Beretzena fakt ne-e. Určitě za to může on, protože to jediný jsme pili všichni a hodně :-)

Výběr hudby taky super, i když ze začátku to bylo takové zvláštní, ale kdo by hned pouštěl ty největší hity, že jo :-) Já si moc nepamatuju co hráli, já si vůbec pamatuju jen málo věcí, ale určitě hráli Ordinary World od Duran Duran (což je asi moje nejoblíbenější písnička) a to je ze všeho nejdůležitější :-)

Vzhledem k tomu, že na Šelepku leze čím dál víc lidí a nás taky mělo být jak much, hodila jsem tam rezervačku. Přísahala bych, že do telefonu to jméno pán zopakoval dobře, ale napsat už to nezvládli (foto zde). Ne že by mi to jakkoliv vadilo, aspoň jsme se měli čemu smát. Aspoň mně to teda přišlo vtipný :-D A vtipný mi to příjde i teď, ehm, no :-) Prostě se jmenuju blbě no :-D

Toť vše, příští příspěvek bude o vláskách :-)

Stárneme

Chja, co to zas bylo jako? Musím říct, že tak nehorázně jsem se už dlouho neztřískala a moc hrdá na to nejsem :-( Holt kalit od tří odpoledne na lačnej (nebo aspoň bez oběda) žaludek není úplně gut, i když se to pak člověk snaží zachránit grilovaným masem. Ten šílenej mix alkoholu mi ze začátku vůbec nevadil, protože venku byla zima a alkohol příjemně hřál a k masíčku se to též velmi hodí. Nicméně už když jsme šly s holkama do Brněnky, měla jsem slušnou náladičku a to nebylo ani šest hodin! O dalším vývoji snad ani nemá smysl se tu šířit.

Zkrátka a jednoduše - už to nebudu přehánět. K mladé dámě se to nehodí! Což by mě až tak netrápilo, ale ta pokaša fakt nestála za to :-!

Krásná Ostrava

Minulý víkend jsme byli v Ostravě. Terezka se totiž rozhodla, že nám dokáže, že Ostrava je krásné město :-) Kvůli studijním a pracovním povinnostem jsme se já, muž a Janka mohli vydat na cestu až v pátek po šesté hodině odpolední. Cestu vlakem jsme si náležitě užili a to i přesto, že někteří zpočátku vyhrožovali, že budou spát. V Ostravě nás uvítal déšť a zbytek výpravy a bohužel jsme se dozvěděli, že do hutnického muzea (snad to bylo ono) se už nepodíváme, protože oni už tam byli přes den :-( No nedalo se nic dělat, že? Takže jsme se šli ubytovat k Terezce, která se o nás naprosto špičkově postarala a vyrazili jsme na večeři (neb jsme byli hladní :-)). Zapadli jsme do hostince U Rady, kde jednak skvěle vařili a jednak čepovali úžasné řezané pivo - nebylo to promíchané světlé a černé pivo, jak jsme asi všichni zvyklí, ale dole bylo pivo světlé a nahoře černé. Ptali jsme se obsluhy, jak to točí, a prý na tom nic není :-) Pak jsme se ještě šli trochu projít po okolí a zavítali jsme na Stodolní, kde to opravdu žilo a předčilo to opravdu moje očekávání - překvapením pro mě bylo mimo jiné to, že tam normálně bydlí lidi - já bych to tam nevydržela teda!


V sobotu jsme ráno vyrazili na radnici, kde jsme potkali svatbu, koupili pohledy a vyjeli dvěma výtahama a vyhlídkovou věž :-) Pohled zajímavý, těžko se to popisuje - některé kousky krásné, některé méně - celá mozaika působila netradičně :-) Pak už byl čas oběda - takže jsme zavítali do pizzerie se sobotní akcí "druhá pizza za korunu". Pizza byla dobrá, nicméně za tu cenu velmi malá. Obsluha se chovala profesionálně a obstarali pro naši poměrně počeznou skupinku místo. Pak jsme utíkali do mořského akvária, abychom stihli krmení v 15:00. Tož bylo to zajímavé, hlavně když Sobotinka na žádost "krmiče" držela vrátka od krokodýlovi klece, aby nevylítl ven :-) Kromě rybiček (zas mě chytá přání mít akvárko s barevnýma rybičkama :-)) a želviček tam byl taky papoušek a opičky. Celkový dojem z akvária - zanedbané :-( Potenciál velký, ale prostě...mohli by se tam o to starat líp. Dalším bodem na programu byla návštěva Miniuni - což je výstava miniatur světových památek - velmi pěkné, tam jsem se těšila moc a vzpomínala jsem na rakouský Minimundus, kde jsem byla před dlouhými a dlouhými lety! Nepříjemný byl déšť, ale nejsme z cukru a vydrželi jsme to. Potom naše cesta vedla na hrad, kde jsme zjistili (aniž by nás paní na pokladně upozornila), že část hradu je uzavřena z důvodu předváděčky BMW. Takže jsme jen vběhli do věže, kde byla nějaká husitská expozice a výstava fotek, které na mě působily poněkud psycho dojmem a nezaujaly příliš. V další části hradu bylo akvárium, výstava čarodějnic a mučírna. Do mučírny jsem jen nakoukla a dobře jsem udělala. Fotky na stěnách byly až příliš realistické a když jsem zezadu zaslechla "kleště na trhání očí", chtělo se mi zvracet. A to jsem celkem silná povaha a jen tak nějaká nechutná historka mě nerozhodí! Pak už nám byla celkem zima a mokro v botách bylo nepříjemné, takže jsme se vydali zpět na "ubytovnu", kde jsme se zahřáli čajem a koukali na Blade Runnera. Bylo to pouze anglicky, což by až tak nevadilo, ale na začátu mi evidentně něco uniklo a nechápala jsem, o čem to je :-( Ani po vysvětlení se nedostavilo nadšení, jaké zažívali někteří kolem. Škoda... Možná že kdybych se na film koukla jindy a sama, zaujal by mě. Z nějakého důvodu totiž nefandím hromadnému sledování filmů (pokud to není v kině samozřejmě :-D). Mno teď už to vezmu rychle - po filmu večeře opět U Rady, cesta na osvětlené Vítkovice, pak koktejl ve Stodolní, doma dva díly Přátel a šup do pelíšku :-)

V neděli už jsme kromě cesty domů měli jen jediný bod na programu - návštěva Vítkovic. Nevěděla jsem původně, co od toho mám čekat, ale nakonec jsem byla nadšená. Z bývalých železáren je dnes národní kulturní památka a za nevelký peníz můžete jít na prohlídku. My coby studenti jsme šli za polovic, čímž jsme si místo pozdravu vysloužili průvodcovo "No to jste mě nasrali!" :-D Pak už jsme si na hlavy narazili helmy a vyrazili jsme. Prohlídka trvala 1,5 hodiny a člověk se opravdu nenudil - jednak bylo potřeba dávat si pozor, abyste někde sebou neřízli a taky výklad byl kvalitní a zábavný. Průvodce nás vybízel, ať se ptáme, že nám rád odpoví a pak dodal "Já sice vypadám blbě, ale vím toho fakt hodně." :-) Musím podotknout, že blbě nevypadal - vypadal velmi dobře :-[ Mno nic... :-) Můžu teď konečně říct, že vím, jak vypadá vysoká pec, a taky vím, že ten nákres, co jsem měla v sešitu chemie (asi) ve mě vyvolal mylné představy o tom, jak to vypadá... Vřele doporučuju Vítkovice navštívit, protože takové jaké jsou teď už nebudou příliš dlouho.

Z Vítkovic jsme jeli zase domů, hodili do sebe gulášovku a vyrazili na nádraží a nasedli do vlaku směr Brno... Návštevu Ostravy hodnotím velmi velmi kladně. Občas se tu sice objevila nějaká stížnost, ale celkový dojem nepokazilo asi nic :-) Takže ano, Ostrava je svým způsobem krásná :-)

Záhada vyřešena :-)

Jistou dobu se mi na nohách objevovaly malý modráky a já jsem pořád nemohla přijít na to, od čeho to je. Teď se mi tam občas objeví taky, ale už aspoň znám jejich původ.

Pod stolem mám postavený počítač a je bohužel zrovna na té straně, kterou od stolu odcházím. Od té doby, co se moje ségra odstěhovala, používám její židli, která je opravdu velká - taková ta ředitelská - sedí se na ní opravdu dobře a při sledování filmů a podobně je taky úžasná. Nicméně můj stůl má takové zajímavé umístění - když u něj sedím, tak jen kousek za zády mám už postel - a vzhledem k tomu jak velká je ta židle - no prostě a jednoduše - nemůžu se sem s tím vším pořádně vejít a několikrát týdně se mi stane, že když vstávám od stolu, prásknu se nohou o počítač. To pak vždycky následuje několik více či méně sprostých slov a krátká a prudká bolest - a pak ten modrák...

Zajímavá historka se zajímavou pointou, že? :-) No nemůžu sem pořád psát jen ty úžasné a objevné věci, občas to chce něco na odlehčení :-D

Lubík se mě před pár dny ptal, o čem píšu na blog, jestli jakože o ekonomii (protože - snad se nemýlím - on měl před časem taky blog a psal tam příspěvky s právní tématikou). O ekonomii bych klidně psát mohla, nicméně nejsem si zcela jistá kvalitou, které by takovéhle příspěvky mohly dosahovat a nedělám si iluze, že by to někoho z vás moc zajímalo :-) A nedělám si iluze, že někoho zajímá i to, co sem opravdu píšu :-( Něco se sebou musím udělat :-)

Prater? Sehr gut! Wirklich... (aktualizováno)

To jsme se takhle rozhodli, že pojedeme hromadně do Prátru :-) Rozhodli jsme se už dřív a vesele jsme se domlouvali, ale pak se ukázalo, že v den naší plánované návštěvy v onom místě je tam naplánovaná ještě akce jiná, která by mohla jaksi naše plány narušit - finále Eura 2008 - stadion se nachází přímo v Prátru, takže by to bylo dost na prd, že?

Takže po dlouhém odkládání se konečně našel termín, který vyhovoval téměř všem zúčastněným, a mohlo se vyrazit. Jelo se dvěma autíčkama - oba vehikly byly staršího data, takže potíže na sebe nenechaly dlouho čekat. Na benzínce nám posádka druhého vozu oznámila, že nám nesvítí nějaké světlo, ale nějak se to neřešilo. Po zajímavé dopravní situaci na zajímavém nájezdu na dálnici se Omežka i Mercedesek konečně setkali na dálnici a jelo se vesele a svižně. Po nějaké době posádka našeho vozu ucítila ve vzduchu jemný zápach, jako když hoří plast. Po nějaké delší době, jsme si všimli, že Omežce se nějak divně kouří od výfuku. Na toto téma jsme chvilku vtipkovali, že benzín z Tesco benzínky asi za moc nestojí. V přibližně stejné době posádka druhého (kouřícího) auta komentovala nekvalitní vzduch v dané lokalitě. Za hranicemi už se situace nedala přecházet, a proto přišly na řadu činy! Když Peťan otvíral kapotu své milované Omežky, měl v očích smrt. Hehe přestanu to dramatizovat :-) Omežka byla poněkud staršího výrobního data a v té době patrně nikoho nenapadlo, že izolace nad motorem by měla být z nehořlavého materiálu. Takže izolace doutnala a ohořelé kousky jí odpadávaly do motoru. Přišla na řadu hrubá síla a chlapci ten šmejd museli utrhnout a uhasit vymmývací vodou. Užitečný konečně mohl být i svetr, který kdysi byl kýmsi v Omežce zapomenut. Ta ohořelá věc se hodila do kufru a jelo se dál :-) Ve Vídni jsme jeli na opačnou stranu, než nám radila navigace a udělali jsme dobře :-) Zaparkovali jsme autíčka a běželi na ty pořádný lokotoče :-D

A pak jsme se vozili a vozili a vozili až do zblbnutí :-) Jsem byla suchar a nevyzkoušela jsem všecko to, co ostatní :-) Se mi teď nějak nechce popisovat ty atrakce jednotlivý, ale ono vás to stejně nezajímá, že ne? Že ne??? ;-) Gut!

Takže Prátr byl supr, měli jsme "sachr" a kafíčko, procházku po městě i trochu toho adrenalínu :-D

Fotky zde... Ta posledni je z jedné atrakce, měli jsme štěstí s mužem, že jsme tam byli vidět, jinak bysme si to nekupovali, že? ;-)

Na fotky doporučuju se podívat tady, protože je tam jednak výběr z těch mých a potom i z fotek od Pavla, které jsou též velmi hezké :-)

Ty můj malej sobečku...

To mi říká muž někdy toto, když se ze srandy (no jako z větší části je to vždycky sranda) chovám sobecky. A pak se tomu smějeme. Ale ono na tom něco bude asi, si teď hrozně sobecky připadám. Já to nebudu rozepisovat, protože je to takový osobní docela. Doufám, že se s tím dá něco dělat, protože se mi to nelíbí moc :-(

Pracantka

Teď se ukáže, co jsem se od května v práci naučila, protože tu budu sama samotinká a to až do září! No, tak docela sama samotinká tu nebudu, ale nebude tu moje jistota v podobě druhé asistentky, ktéré jsem se vždycky mohla na cokoliv zeptat. Tak mi držte palečky, ať tady nic nepodělám ;-)

One fine day...

Jednak je to film - celkem pohodový a milý, ideální na dobu, kdy je venku hnusně a vy máte chuť si jenom vlézt pod deku a nic nedělat :-) A hraje tam George Clooney ;-)

Ale o tomto filmu vlastně mluvit nechci a tento příspěvek nebude o něm. Jen se mi hodil ten název ;-) Chci tady popsat jeden fajn den, co jsem měla, zatímco jsem se snažila zabavit, než se muž vrátí z dovolené.

Takže ten den proběhl asi takto - to jsem si ráno pěkně zašla na pedikúru (a během poklusu od šaliny, abych nepřišla pozdě, jsem stihla vyřídit jeden pracovní hovor a připadala si velmi důležitě ;-)), na pedikúře jsem si krásně poseděla, vyslechla si nějaké nové drby a nechala si opečovávat svoje nožky :-) Pak jsem vyrazila do města na nákup dárečků pro mamku a ségru, zapadla do Yves Rocher a utratila tam nekřesťanské peníze :-) Pak jsem si sama zašla na kafe a četla si Premiere a čekala na Tibi, až mě vyzvedne :-) Pak jsme si zašli na oběd do Rebia (žiju zdravě aspoň jednou do roka :-D) a potom do kina - romatická komedie - nic moc náročného, jednou to vidět stačilo, ale neurazilo to :-) Pak ještě jedno kafe s Tibi a pak už domů...

Možná se vám to moc fajn nezdá a já nevím, co všecko by se tomu dalo vytknout, ale já jsem si ten den připadala fakt báječně.

A taky to tak trochu berte jako volné pokračování článku "Proč chci být bohatá..." - ten den jsem totiž utratila fakt velkou spoustu peněz! Nic není zadarmo...

Jako další pokračování "Proč chci být bohatá..." by mohl sloužit článek o tom, jak si chci kupovat hezké oblečení a botičky a kabelky a kosmetiku atd. Ale to už bych vám asi přišla jako děsná slepice, tak to radši nebudu rozebírat ;-)

Zlodějíííííí!

Jo ještě stížnost - nějaká svině v baráku nám krade noviny ze schránky - to si nemůžete zaplatit pár korun za vlastní?

Jóga

Dneska jsem využila možnosti si bezplatně zacvičit i v období zkouškového a zašla jsem s Jankou na jógu, protože to bylo jediné na dnešek vypsané přijatelné cvičení. Jsem se fakt těšila, že zkusím něco nového. Před tím jsem měla za sebou jen jednu nebo dvě hodiny power jógy a z toho jsem moc nadšená nebyla, ale říkala jsem si, že se minimálně protáhnu, což jsem po dvou týdnech prosezených nad učením fakt potřebovala.

No, nicméně, asi to není to pravé cvičení pro mě. Já když jdu cvičit tak se tam prostě potřebuju vyřádit a zničit. A hlavně potřebuju nemyslet na nic jinýho, než na to cvičení, a zapomenout na čas. U jógy mi to nešlo, jsem se pořád dívala, kolik je hodin a tak prostě. Taky mi přišlo, že mi asi chybí nějaké vlastnosti, schopnosti nebo dovednosti, které by mi napomohly vnímat mé bytí (nebo jak to řikal).

Takže sláva aerobicu (no i když byly doby, kdy jsem ho nesnášela :-P) - pořádně se vyhopkat, užít si to, myslet jen na to cvičení (protože jinak by se mi zamotaly nohy a skončiala bych na zemi), na konec si zaposilovat, odplazit se do šatny a druhý den cítit takovou tu super bolest ve svalech ;-) (Ježiš, já se nevyžívam v bolesti, to jen že když mě to druhý den trochu bolí, tak vím, že jsem cvičila poctivě :-))

P.S.- jsem se ještě nepochlubila, že mám už za sebou zkoušky a před sebou měsíc prázdnin, ach nejsem já úžasná? Já vím, že jsem, ale můžete mi to říkat i když to vím ;-)

Maturitní vysvědčení

Skvělej den to byl :-) Sice už je to dost dávno, ale furt si to pamatuju jakoby to bylo před pár dny :-)