Já jsem už strašně dlouho nebyla u moře a měla jsem pocit, že k moři ani jet nepotřebuju. Že se můžu klidně opalovat doma na balkóně, koupání mě stejně moc nebere, protože z blbnutí ve vodě mě pravidelně bolí hlava a navíc mám strach, že mi uplavou čočky. Jenže ono je vždycky všecko jinak než si člověk myslí a k moři jsem jela. Naštěstí...
Začalo to trošku nešťastně, protože jediné dvě osoby, které jsem z celé naší skupiny znala, jely jiným autobusem, neboť cestovka nezvládla udržet skupinu sedmnácti (ve skutečnosti šestnásti, ale čert to vem) lidí pohromadě. Vyklepaná (tak trochu) jsem přišla na sraz a hned se ukázalo, že to nebude zas až taková tragédie :-) Cesta byla v pohodě - až na to, že byla o pár hodin kratší než cestovka slibovala a u našich apartmánů nás vyhodili už ve tři ráno, na to nám řidiči vrazili papír, kde bylo napsáno, které apartmány přesně budou naše a dodali, že kolem desáté nás někdo příjde ubytovat. Ha! To potěší, věřte mi! Co dělat ve tři ráno v Bibione se spoustou tašek, kufrů, batohů a dokonce i slunečníků? Jasně, vytáhnout mapu a vydat se na pláž. Vypadali jsme nejspíš jako banda bláznů, skoro jsme tam nedošli - vytrvali jen někteří. Někteří z těch některých měli spásný nápad jít se vykoupat, já jsem naštěstí odolala :-) Už taky mi byla strašná kosa! Pak jsme se zase začali vracet a zakotvili jsme u odpadlíků, kteří vzdali výpravu na pláž a ustlali si na stolech jedné pizzerie, co byla po cestě. Pojedli jsme hostie a řízky s kečupem, vzali pivka a šli do cedrového háje. Tam jsme vytrvali v podstatě až do chvíle, kdy druhá část naší výpravy (tj. dvě ztřeštěný holky :-)) dorazily i s klíčema a my jsme se mohli jít ubytovat. Musím říct, že se nám hned zvedla nálada - apartmány krásný, bazén (krásnej a velkej) hned pod oknama - paráda! :-)
A tak to začalo - opalování, plavání, jezení (v mém případě především jezení - konečně!), pití, poflakování, spaní atd. V různém pořadí, opakování a intenzitě :-) Taky došlo na sport. Světe div se, ale myslím, že mi to i docela šlo. Ale to nechť posoudí jiní radši :-) Nicméne jsme slihli fotbal, beach volejbal (spíš parodii na beach volejbal) a rugby (můj favorit, škoda těch zranění - ne mých, já jsem si nic neudělala, ale údajně jsem kopla protihráče do spánku, já o tom nevím sice, ale proč mu nevěřit ;-))
Celému tomu ještě na kráse přidával fakt, že jsem s sebou měla úžasný, dokonalý a krásný nový foťák. Super to bylo až do chvíle, kdy mi na vinných slavnostech (o detailech průběhu slavností taktně pomlčím :-)) přestal fungovat :-( Bylo to sice až skoro uplně na konci, ale stejně mě to naštvalo, protože jsem vůbec nevyfotila naše apartmány a taky z města nemám žádný fotky :-( A to tam u lázní byla taková krásná fontána... K lázním se váže jedna velmi zajímavá historka, ovšem slovy je nepopsatelná, tak ji musíte oželet.
No protože je normální něco si s sebou zapomenout vzít, já jsem si zapomněla nabalit cédéčka - žádná tragédie, já vím :-) Ale protože jsem neměla s sebou vlastní hudbu, byla jsem "nucena" (je to v uvozovkách, protože mi to nevadilo :-)) poslouchat hudbu cizí. Některé melodie a texty jsou poněkud snadno zapamatovatelné, obzvlášť při četných opakováních, a proto jsem si jěště několik dní po návratu neustále zpívala ty nejzajímavější kousky jako například:
"Dýchej zhluboka, nehty si nekousej, dej si víno, to bude v pořádku. Postel je široká, pustím tě na kousek, hlavně vůbec nemysli na matku."
Pak ještě taky (i když ne tak často):
"Nebylo nic, pár let jsme spolu nemluvili, a před tím taky ani jednou."
Jo a pak ještě něco o staré dámě a čápovi a musím uznat, že význam té písničky jsem asi uplně nepochopila a možná bude i lepší, když to tak zůstane :-)
Fotky sem asi žádné nedám, na žádné totiž nejsem - teda nejsem na žádné z těch vlastních, protože jsem si netroufla dát foťák z ruky. Bála jsem se, aby mi s ním někdo něco neudělal - evidentně jsem se bála zbytečně, protože na to jsem si vystačila sama :-( No jestli se ke mně dostanou fotky dalších lidí a na některé budu a budu se tam sobě líbit tak to sem možná dám :-P
