Jen tak ze zvědavosti...

Celkem by mě zajímalo, kolik lidí sem (třeba jen omylem) ještě zavítá. Dejte o sobě vědět ;-)

"Vyser se na tričko a pádluj!" aneb jak jsme se pokusili sjet Vltavu

To bylo tak - ve středu 15.7. jsme se sešli na nádraží. Instrukce zněla jasně - kdo neplatil předem, dojde v 8:50. Pochopil to málokdo a tak jsme tam v 9 byli jenom 4. Nicméně i pan Duda se nakonec dostavil a mohli jsme vyrazit. Obsadili jsme dvě kupé a začali jíst, pít a spát. Já jsem se pokoušela číst a vnucovala jsem ostatním moudra z Yellow. Pár zajímavých věcí jsme se dozvěděli. Třeba to, že i muži předstírají orgasmus - následovala vášnivá diskuze na toto téma :-) V Č.Budějovicích jsme zašli na pivo do podivného pajzlu, ale bylo to blízko nádraží. Pak jsme nasedli do dalšího vlaku směr Vyšší Brod. Byl to přímý spoj, což prý není obvyklé, takže to ve vlaku vřelo napětím, zda přestoupit nebo ne. Obzvlášť hodně chtěli přestupovat členové jedné výzarně ožralé skupinky, kteří se Kamči začali ptát, zda mají přestupovat, načež jim Kamča řekla, že asi ano a zalezla do kupé. Nakonec jsme všichni slavnostně dojeli do Vyššího Brodu, vylezli z vlaku a začalo pršet. Při placení jsme hlásili jména. Brašule byl ubytován jako Haldar, což jsme si vyložili tak, že slečna asi zrovna četla nějakou fantasy knihu. Pan Lévek byl ubytován jako pan Vajábek a pro to už jsme vysvětlení neměli. Takže jsme v dešti postavili stany a čekali. Když přestalo (je po dešti, a kosové si štěstím pletou noty...) šli jsme do místního lokálu. Dali jsme si smažák a pivo a jako bonus jsme k tomu měli jednoho nahatého mladíka, který tam skákal po stole - nebylo o co stát, tak jsme se odebrali za lepšími cíli a šli do města. Na mostě jsme koukli na řeku, nekterým (mně) se chtělo brečet zoufalstvím, protože vody bylo strašně moc. Pak jsme šli hledat hospodu - já, Martin, Kamča a Kyjo jsme se trhli, za 70,- jsme si koupili lístek do kina, k tomu chipsy a fruko a šli jsme na Loveckou sezónu 2. Film vtipnej docela, lepší než lítat po městě a hledat lokál s nejpříznivější cenou piva. Zmlsaní z Palace Cinemas jsme se smáli jedinému repráku v sále, který ke konci navíc hodně chrčel. Po kině jsme se připojili ke zbytku v restauraci. Já jsem si dala černý čaj a dostala jsem ovocný, Martin si dal malinovou zonku a dostal pomerančovou. Jídelní lístek měli nabitý všelijakými názvy a fotkami (Ano, šéfe!) ale paní nám řekla, že mají jen řízek a ještě cosi, tak jsme šli spát. Ve stanu jsem nespala ai tak 100 let, tak jsem se trocha divila, že ty stěny jsou trocha tenký a je všecko slyšet :-)

Ráno bylo svěží. Chtěli jsme se sprchovat, ale tekla jen studená voda. Chtěli jsme jít na záchod, ale nebyl tam toaletní papír. Tak jsme radši vyjeli. S radostí jsme zjistili, že průtok už není 60 kubíků, ale jen 40, takže jsem začala věřit, že možná neumeřeme. Narvali jsme věci do barelů (obdiv Kamile, že to tam narvala i s tím velkým zrcadlem, co si přivezla :-D), spustili lodě na vodu a vyrazili. První jez byl nedaleko a tak se velmi záhy ukázalo, že s mužem rozhodně té lodi nevládneme a že neumíme zastavit. Nakonec jsme zastavili o jeden raft. Blíž jezu nás pak chytal jeden sympatický pán z Inge Tour (či jak se to), loď jsme přenesli, nahodili na vodu a jeli. Za jezem na nás mávala Kamča s Kyjem, tož jsme pochopili, že máme zastavit, na poprvé se nepovedlo, na podruhé se nepovedlo a napotřetí jsme se cvakli. Převrátit loď plnou vody ve dvou lidech (když jeden z těch dvou jsem já) není žádná prdel. Kopřivy až buhví kde, bahno a podobné radovánky. Prostě romantika. Nějakou chvíli to vzalo, ale s pomoci Kyja a Kamči jsme se zas vydali na cestu. U Herbertova zastávka, Kamila jí langoš, ostatní pijí. Vyrážíme na cestu. Další jez. Za jezem krásné peřeje. První zranění. Danka spadla na beton. Vyjíždíme po jednom. Kamča se drží Martina a pozdě se pouští. Kyjo a Kamča ve vodě. Taháme Kyja a Kamču. Šami a Kotouč vyráží, jedou statečně, ale nakonec jsou též ve vodě. Kyjo běží na pomoc. Proud silný, kameny ostré. Zážitek jak sviňa. Po nějaký době jsme se teda i s lodí dostali na břeh ovšem muž byl bez brýlí. S pomocí ostatních jsme loď odtáhli po břehu až za ty hnusný šutry a peřeje a vydali se na cestu. Konečně trochu klidu. Ovšem já jsem byla vyklepaná a tím pádem hysterická. Posledni jez byl v Rožmberku. Loď jsme přenesli a jeli dál. Já jsem nadávala, že jsme neměli jet první, že nevíme kde je kemp a bla bla bla. Divím se, že jsem nedostala zezadu pádlem po hlavě. Kemp jsme našli, krásně zaparkovali, postavili stan, osprchovali se a šli do města na jídlo. Později večer jsme v kempu očekávali příjezd ZZ, který se rozhodl přijet vlakem na nádraží Rožmberk, které je asi 5 km od kempu. Tož jsme čekali, že dojede po půlnoci. Překvapil nás a bez zranění a jiných ztrát dorazil velmi brzy. Důvod k oslavě byl na světě a tak jsme otevřeli několik lahví vína. Někteří to nesli statečně, někteří méně. V jednu chvili Brašule křičel po kempu "Spí v mým stanu, v mým spacáku a s mojí kočkou!". O něco později pan ZZ "klepal" na náš stan a křičel "Šamánek, tady Duda!". V jednom z vedlejších stanů probíhal fyzický akt lásky a my jsme to museli poslouchat. Kyjo nenašel místo ve svém stanu a spal pod širákem.

Ráno bylo pro některé krušné a tak pili hodně vody. Po řece jsme se vydali se zpožděním, protože někteří se nedokázali včas vyhrabat ze spacáku a začít pakovat. Odměnou nám ale všem byl pohodový den. Já jsem sice pořád hysterčila, ale bylo to bezdůvodně, tak mě Martin brzo přestal poslouchat. Na oběd zastavujeme někde před půlkou cesty. ZZ se rozhodl, že před zastavením je nezbytně nutné si oblíct tričko. Takže Brašule musel zasáhnout a zazněla ona památná věta z nadpisu. ZZ pak teda pádloval, ale jen jednou rukou, protože tou druhou se snažil obout si boty. Ke konci cesty dva jezíky, my jsme přenášeli a ostatní jeli. Kroupovi se koupali, Brašule chytal. Viděla jsem zajímavý úkaz, kdy se borec v lodičce cvakl, ale reagoval tak dobře, že vyskočil/vypadl tak brzo, že se loď neobrátila a borec mohl tedy po chvilce svižně jet dál. Ubytování v kempu příjemné, záchody a sprchy asi nejlepší z těch tří kempů. Večer výprava za jídlem, penězi a památkami do Krumlova. První jez hned za zatáčkou, jdou na mě mdloby. Hnusný dřevěný most plný pavouků. Nebe se zatahuje, ale neprší. V Krumlově jsme prohlédli postupně všechny jezy a mně bylo fakt úzko. Nálada pod psa, divná restaurace s protivným vrchním a smradlavejma záchodama. Ale aspoň nebyl hlad. Na druhý den plán výměny posádek, takže jedu s Brašulem. Úleva... Večer posilnění ducha několika kapkami alkoholu.

Ráno probuzení do deště. Děs! Žádné lodě nejezdí, jen sem tam nějaký raft. Skupinka nedala na naléhaní Kotoučků a Kamily a vyrážíme. Já s Brašulem jedeme první, Brašule odhodlán, že sjede ten jez. Ovšem raft za námi byl asi taky hodně odhodlán a drbl do nás. Takže jsme se cvakli ještě před jezem, loď se (naštěstí) zachytila o ty dřevěné tyče tam. Já vyklepaná. Martin to zezadu naštěstí neviděl. Někdo sjede, někdo přenáší. ZZ sjíždí, ale má problém zastavit. Jedeme vstříc druhému jezu, na který se nedá ani pořádne podívat. Takže vodou brodíme a přetahujeme lodě. Zima jak sviňa podotýkám, déšť. Za jezem most, pod ním postupně zastavujeme a rozhodujeme se to skončit. Voláme pro odvoz lodí, pak pro taxi a jedeme na nádraží. Restaurace u nádraží nevaří. Jediné, co mohou nabídnout skupině 12 lidí (tj. nám), jsou 3 porce bramboráčků. To bereme a k tomu přidáme 12 čajů a několik rumů. V sobotu to do Brna nejezdí zrovna moc ukázkově, tak jsem museli využít spoj přes Prahu. Martin a Brašule koupili mega výhodné jízdenky, takže každého to místo 400,- stálo jen 180,-. V Budějovicích na nádraží na nás čekala objednaná pizza. Ve vlaku na nás zase čekali pojicajti, kteří nutně museli dělat problémy, ale nakonec vyvedli někoho cizího. V Praze přesun do Holešovic na nádraží, mega nákup u McDonadla ("Dobrého večera, Katko...") a pak již nástup do prázdného vagónu EC. Německy mluvící paní se nás ptala, zda správně vystupuje v Praze. Naše odpověď? "Was? Was?" a "Ja, Prag." Paní vystoupila a byla spokojená. Ve vlaku pěkná, ale protivná průvodčí. Jíme a pak spíme, někteří pijí a pak čtou německé časopisy a překládají texty. V Brně už všichni pěkně do svých pelíšků a spát...

Výzva

Koukám, že blogy nám trochu váznou. Všichni se vykecávají na FB a nic nepíšou. Což je škoda se mi zdá. Já jsem to četla moc ráda a teď mi to aj trocha chybí. Ale zas vidím, že já jsem to tu taky zanedbávala, tak si nebudu radši moc vyskakovat :-D

Prostě začněte zase psát jo? Děkuji ;-)

Brusle

Tak jsem zase začala bruslit po roční pauze. Doufám, že tuto sezonu toho najezdím víc než minulé léto, protože to stálo hodně za houby!

Dneska jsem po tom roce vyjela poprvé a prvních pár metrů jsem se cítila fakt docela nejistá, ale nakonec jsem se do toho rychle dostala a šlo mi to fakt pěkně :-) Teda pěkně na moje poměry, což je z celkového pohledu pořád docela ostuda :-( Aspoň že teda na stezce skoro nikdo nebyl. Je mi to mnohem příjemnější, protože si můžu jet jak se mi zlíbí a nemusím se nikomu vyhýbat. Já totiž, jak bych to řekla, no, ještě pořád neumím moc brzdit, takže když je tam moc lidí, docela mi to vadí no. A ohrožuju nejenom sebe ale i je.

Když jsem dojela na konec stezky tak na mě padla docela krize a měla jsem pocit, že zpátky prostě nedojedu, ale pak to ze mě zase celkem rychle spadlo a bylo to úplně v pohodě! Jen teda když jsem ty brusle zula, dala si je na batoh a šla na šalinu, tak jsem se vlekla fakt z posledních sil. Holt jsem asi docela chcípáček. Musím se zase vrátit k badmintonu (dneska jsem chtěla, ale pak to nevyšlo, protože můj spoluhráč měl nějaké neodkladné povinnosti v práci - opět :-D) a i na ty brusle musím chodit nějak častěji!

Oficiálně chytrá

Od úterka je ze mě, děti, inženýrka :-)

Nějaké zlé jazyky tvrdí, že titul nemám dokud není promoce a nedostanu diplom, ale na ty já seru a užívám si svoje úspěchy :-)

Už se to blíží...

Vzhledem k tomu, že za dva týdny a něco mám státnice a zrovna moc toho ještě neumím, musím se teď hodně intenzivně věnovat učení. Uvidíme, jak mi to půjde. Střídají se u mě pocity, že to stihnu, s pocity, že to nezvládnu ani kdybych se rozkrájela.

Takže do měsíce očekávejte zprávu, jestli budu nebo nebudu Ing. Do té doby se loučím :-)

Jak to se mnou vypadá...

1) S téměř týdenním předstihem jsem odevzdala diplomku, z čehož jsem měla radost. Jednak proto, že jsem to nedělala do poslední možné minuty, a jednak proto, že jsem se toho už ráda zbavila :-) Jak budou vypadat posudky zatím nechci moc přemýšlet, ale upřímně doufám, že tak do toho Céčka se to bude pohybovat :-)

2) Začala jsem se učit na státnice a naposledy půjdu do školy. Obojí je smutné. Učit se mi nechce, od ledna jsem o skutečné učení ani nezavadila, tak se asi budu trochu trápit ze začátku. Poslední výuka je taky smutná, navíc když je to výuka spojená s přípravou na státnice. Navíc nás na hodině bude počítám maximálně 5 plus teda vyučující. Pak už asi do školních lavic nikdy nezasednu :-/

3) Snažím se najít si práci, úspěchy zatím jen dílčí, nic definitivního, takže k tomu radši vís psát nebudu.

4) Se blíží konec mého prvního skutečného zaměstanání a to jest taky smutné, ale ještě tam nějaký ten den pobudu, tak si zatím nemusím stýskat :-)

5) Pořád někde lítám a společensky se začleňuju a bavím. Dneska jdu na přednášku o Faerských ostrovech, kde bude mimo jiné řečnit Evka, takže se moc těším.

6) Přemýšlím o tom, co budu dělat v létě, ale bohužel se nedá nic moc plánovat, protože nevím, zda nezačnu pracovat.