Jak jsme se v půlce února koupali pod širým nebem :-)

Vyrazili jsme hromadně do Laa an der Thaya a bylo to super! Paní organizátorce jsme zaplatili 350,-, což mělo pokrýt náklady na cestu a na tříhodinový vstup do areálu termálních lázní. Vzhledem k ceně vstupu byla ta cesta skoro zadarmo, čemuž se vzhledem ke kvalitě a především čistotě autobusu ani nedivím.

Jestli něco nesnáším, tak je to studená voda. A to i když jdu v největším letním vedru na koupák. Studená voda je prostě zlo. Z tohoto důvodu jsem si termální lázně v Laa zamilovala hned při prvním vkročení do bazénu. Voda byla úžasně teplá a příjemná. Nejvyhřátější se zdál být venkovní bazén se slanou vodou, který měl největší kouzlo, když venku začalo sněžit.

Další zážitek byl jednoznačně tobogán. I když jsem prohlašovala, že mě tam nikdo nedostane, protože ze záhadného důvodu mi to nikdy pořádně nejelo, jsem se nechala přesvědčit a stálo to za to. Člověk nejdřív jede velkou zelenou rourou, ale po několika vteřinách ho obklopí naprostá tma, takže netuší, na jakou stranu v příštím okamžiku zatočí. Trochu mě to děsilo. Pak zničeho nic sešup dolů, stěna z vody a už jste venku.

Dalším bodem byl saunový svět. Za zlatých 6,5 EUR může člověk projít všechny sauny, co tam mají. Pro mě to byla saunová premiéra. Parní, solná a aromatická s teplotou slabě pod 50 stupňů Celsia jsem si fakt vychutnala. Ovšem když jsem vlezla do hradní sauny (90 stupňů Celsia) a ještě než začala procedura jsem měla pocit, že vdechuju oheň, pochopila jsem, že to nedám a vycouvala jsem. Ostatní od tama utekli asi 2 minuty po začátku. Jsme slaboši!

Pak jsme si ještě dali další koupačku a šli jsme se sušit a připravovat (i psychicky) na cestu domů. Po relaxování v lázních jsme ovšem byli vyčerpaní a všichni usínali (kromě mě, v autobuse se mi podaří usnout jen v krajních případech a toto evidentně nebyl jeden z nich). V Brně byla zima a žádné koupání v teplé vodě taky nebylo v dohlednu. Takže rozhodnutí je jasné: Do Laa se musím brzo vrátit!

Příliš zdravé vlasy...

Tak mám už pár dní nový vlásky :-) Mělo to vypadat takto, ale vypadá to uplně jinak (klasika), ale líbí se mi to aj tak... Jen je s tím moc práce, na což nejsem zvyklá, ale je to snadnější, než se původně zdálo.

Celej život jsem hrdá na to, jaký mám krásný a zdravý vlasy - nefénuju, nebarvím, nelakuju atd. Prostě dokonalost sama. Nicméně jsem se teď dozvěděla, že na zdravých vlasech nic nedrží. Takže na jednu stranu mám radost, protože vím, že moje neschopnost udělat si cokoliv zajímavýho s vlasama neznamená, že jsem hňup :-) Na druhou stranu je to prostě blbý, no! Takže si nově zatěžuju vlásky spoustou tužidla a laku. Juchůůů :-) Když si toho na vlásky dám dostatečný množství, tak mi na nich drží kde co - bohužel i to, co není uplně žádoucí. Takže občas se mi stane, že jdu po ulici a zjistím, že mi ofina (Janičko, je to tak správně?) stojí nahoru a okamžitě mám chuť se jít učesat a přelakovat :-) Já mám teda úžasný starosti, že?

Motivační úkol pro mě, abych byla ještě krásnější než teď - budu chodit cvičit. Protože chodí cvičit každej! Fuj, lidi, proč nejste taky líní? Dneska jsem cvičila u DVD a kromě toho, že jsem se cítila jako magor, jsem si taky připadala jako chcípák :-(

Jak to chodí na Šelepce...

Šelepka je jednoznačně legenda a některé večery tam lze jistě popsat jako legen...wait for it...dary!!! Ten poslední k nim nepochybně patřil. A to i přesto, že karma ten večer rozhodně většině z nás nepřála a fakt to ráno (pro někoho už večer) bylo krušný. Ale zato vzniklo pár hezkých historek a za účasti mravnostní policie jsme si i pěkně zatancovali :-D A chybami se člověk učí, takže si budeme pamatovat, že melounovýho Beretzena fakt ne-e. Určitě za to může on, protože to jediný jsme pili všichni a hodně :-)

Výběr hudby taky super, i když ze začátku to bylo takové zvláštní, ale kdo by hned pouštěl ty největší hity, že jo :-) Já si moc nepamatuju co hráli, já si vůbec pamatuju jen málo věcí, ale určitě hráli Ordinary World od Duran Duran (což je asi moje nejoblíbenější písnička) a to je ze všeho nejdůležitější :-)

Vzhledem k tomu, že na Šelepku leze čím dál víc lidí a nás taky mělo být jak much, hodila jsem tam rezervačku. Přísahala bych, že do telefonu to jméno pán zopakoval dobře, ale napsat už to nezvládli (foto zde). Ne že by mi to jakkoliv vadilo, aspoň jsme se měli čemu smát. Aspoň mně to teda přišlo vtipný :-D A vtipný mi to příjde i teď, ehm, no :-) Prostě se jmenuju blbě no :-D

Toť vše, příští příspěvek bude o vláskách :-)