Se studenty v jednom buse

Jsem opět včera absolvovala noční jízdu "kolejním" rozjezdem 93 - nejenže končí na zastávce Kolejní, ale po své trase míjí několikatery koleje a podle toho to v tom buse taky vypadá... Nechápu, upřímně řečeno, proč dopravní podnik města Brna na takto vytíženou linku posílá krátký autobus a ne pořádný kloubák, takto dochází k nechtěnému fyzickému kontaktu s ostatními spolucestujícími, což nemusí být vždy příjemné jaksi, že? :-)

Příště tágo, asi, možná, když budu při penězích :-)

Proč studentům nekazit radost, že?

Ono se to má takhle: já mám tento semestr zapsaných 10 předmětů, což (ať si o tom myslíte co chcete) není žádná sranda! Moje hlavní snaha tedy byla ukončit co nejvíc předmětů ještě před začátkem zkouškového. To k dnešnímu dní čítá 5 ukončených předmětů - dva zápočty, dva předměty, u kterých se známka dělá s písemek během semestru či podobně a jedna zkouška v předtermínu. To jednoho zahřeje u srdce. Co mě ale neskutečně se*e je to, že mám stále zelená jen a pouze dvě políčka a nemůžu se tím pádem kochat tím, jak jsem šikovná a úžasná :-)

No né, mě to až tak moc nese*e, ale je mi záhadou, proč nemůže vyučující zapsat známku hned, jak je to možné. Třeba žiju v nějakém naivním světě, ale mám za to, že je to otázka několika málo minut...

Fotečka

Jsme byli grilovat a víc o tom sem zatím psát nebudu, až časem třeba, ale chcu se dát jednu krásnou fotku, co tam vznikla... (Fotil Reverend :-))

Tak a tady je :-)

Podporujte lesbičky a outdoor pisoáry...

... aneb snaha originálně vyjádřit nejsilnější zážitky z brněnského Majálesu 2008

Pro mě to mělo začít 17:50, kdy mi končí obvykle středeční odpolední přednáška, nicméně jsem místo přednášky šla na pivko do Niky. Ovšem časově to můj plán moc nezměnilo :-) Martin mi ke škole přivezl večeři z KFC (občas se prostě hřešit musí!) a vyrazili jsme na Velodrom (jsem tam byla poprvé v životě a oproti loňskému místu konání Majálesu - staré letiště - to bylo trošku zklamání). U vchodu jsme vyfasovali zelené pásky na ruku, které jsme si fikaně (ať už úmýslně nebo ne - hihi) nalepili tak, aby šly v případě potřeby stáhnout dolů (i když to nebylo nakonec potřeba, protože nikdo nepotřeboval (nebo si o to aspon neřekl) protáhnout zadarmo).

Když jsme se dostali až úplně dovnitř, hráli zrovna Skyline - znala jsem jen jednu písničku, zbytek jsem moc nevnímala (v rámci možností) a radši jsme šli obejít stánky nabízející jídlo a píti a zakoupili jsme pivka a křííídla (za nekřesťanských 60 Kč! :-D). Pak jsem potkala pár kámošů, se kterýma jsem byla domluvená, že se tam uvidíme (což byl hlavní důvod, proč jsem tam vlastně chtěla jít - se mě párkrát někdo ptal, na jakou kapelu se nejvíc těším, a to bylo divný, protože já tam vůbec kvůli těm kapelám nepřišla :-)). Sraz jsme si dávali u záchodů - teda ne přímo u nich, ale kousek od nich. A to byl právě ten fascinující zážitek. Řada asi 30 "toitoiek" byla drsná, ale co mi vyrazilo dech, byly ty venkovní pisoáry. Já jsem se snažila vygooglit nějakej obrázek, ale nepovedlo se mi to. Popsat to nevím moc jak. Ale prostě, kluci, představte si, že jdete na malou, za vámi (nebo před vámi - podle toho jak si stoupnete) je 7.000 lidí a hledíte do tváře dalším třem čurajícím chlapům - mazec ne? :-D

No ale abych nemluvila jen o hajzlíkách (pardon za vulgarismus, ale toto je takový pěkný slovo, ještě hezčí je hajzlíček, ale to se blbě skloňuje :-D), vrátím se k programu. Tata Bojs mě nezaujali, vloni na Majálesu jsem je viděla (aspoň jsem o tom přesvědčená) a líbili se mi víc, tentokrát jsem z toho byla taková rozčarovaná, asi hlavně proto, že jejich písničky neznám. Ale aspoň se k nám přidala KaŠe (promiň Kamilko) a Kleno a pokecali jsme a dali jsme si langoš (nevím jak se to skloňuje :-)).

Uplně jiný kafe byli Support Lesbiens - nadšení maximální. Navíc jsem tam v davu potkala kamošky z fakulty (což byla vzhledem k počtu lidí velká haluz, ale náhodných setkání tam bylo víc ten den :-)). Pořádně jsem si zatancovala, já se někdy stydím to pořádně rozjet (když nejsu kaša), ale včera mi to bylo docela jedno :-)

O půlnoci jsme vylítli ven, skočili (čti doplazili se, protože nožičky bolely) do Herničky na kofolu/pivko a pak šupky domů a do pelíšku :-)

A na závěr písnička, u které jsem se vyřádila nejvíc - naživo to má mnohem větší grády :-)
Jo a btw ten klip je světovej :-D

P.S.- ještě jsem chtěla psát o koncertě Morcheeby (úúúžasné) a výstavě lega (též úúúžasné) ale Martin už mě předběhl a silně s ním souhlasím, tak není nutné se opakovat :-)

Blbej Mišáček

Tohle můžu řikat jenom já, jasný? ;-) Ták fajn, jsem ráda, že jsme si to vyjasnili :-)

Jde o toto: kvůli své vlastní chybě jsem přišla o bezkonkurenčně nejlepší tarif na poli mobilních telefonů. Ano, ano, zapomněla jsem včas (no "zapomněla" je možná trochu silné slovo, "zapomněla" by znamenalo, že jsem to měla v úmyslu, jenže já to naposledy v úmyslu měla asi tak před rokem) zanést na pobočku O2 potvrzení o studiu, abych si u nich mohla prodloužit smlouvu na tarif O2 Pohoda (či tak nějak) - za 178,5 vč. DPH 100 sms a 40 volných minut, ráj! Ale teď už je pozdě plakat nad rozlitým mlékem (:-D) - tarif už nenabízí a nelze ho tedy tak zpětně obnovit, protože mi automaticky změnili tarif na O2 SMS - což nechci, protože je to jednak dražší než jsem byla zvyklá a nemá to žádné volné minuty, v tarifu je zahrnuto akorát 150 sms, což se mi nelíbí, protože občas volám a nechce se mi za to platit :-) Takže to vypadá, že (ač jsem měla pocit, že na to nikdy nedojde) změním operátora a přejdu k Vodafonu, kde jsem našla tarif, co by mi mohl vyhovovat a měla bych skoro to, co doteď, resp. je to míň minut i sms ale za nižší cenu, takže když to přešvihnu, dostanu se zhruba na to, co jsem platila dřív. Jen se mi nechce do toho vyřizování (zajít na Vodafone, zajít na O2 (kde očekávám přesvědčování, ať neodcházím ke konkurenci), zajít do banky zrušit příkaz k inkasu a případně si další zřídit) - čas na to nemám, tak asi měsíc dva budu přežívat především na smskách a pak to nějak pozařizuju...

Hmmm, kdo jste to dočetli celé až sem tak RESPECT :-D

Byl pozdní večer...

...první máj :-)

Mi Janička říkala, ať sem konečně něco napíšu a ať je to hluboký. Upřímně doufám, že nepředpokládala, že sem budu psát nějaké vlastní hluboké myšlenky :-D Jsem si ale vzpomněla na knížku, co mám doma - Cesta začíná každý den. A tam je na každý den nějaký citát, takže si dovolím sem vrazit ten, co připadá na první květen:

"Každé naše poznání začíná u citů." -- Leonardo da Vinci

Taky jsem dneska byla políbena pod rozkvetlou (okrasnou) třešní, tak to vypadá, že jen tak hned neuschnu, což by asi mělo být dobře :-)