Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka,
vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár,
kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká,
toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár.
Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí
spí s ústy dokořán v modravé řeřiše
pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí
až na zem do trávy, kde leží na břiše.
Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce,
jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce.
Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok!
S nehybným chřípím spí za rosy, která studí,
spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi
a dvěma ranami má prostřelený bok.
Těm, co nemají rádi poezii se omlouvám :-) Já nejsem žádnej velkej vyznavač básní, ale tuhle mám opravdu ráda. Při úklidu jsem dneska narazila na knížku "Já je někdo jiný" - dostala jsem ji od kámošky 3 roky zpátky na Vánoce - tak jsem si na ni zas po delší dob vzpomněla...
Vítám všechny návštěvníky
před 13 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat