pondělí 23. července 2007

A je po všem...

Po čem? No po HP... Poslední díl série jsem včera večer dočetla... Zmákla jsem to za dva dny, opravdu jen dny, do noci jsem nečetla... Někdo to určitě přečetl mnohem rychleji, ale já nějak pomalu čtu a navíc to bylo samozřejmě "in ingliš", někdy jsem se tomu nevyhla a musela nějaký slovíčko dohledat. Mám takový smíšený pocity z toho - na jednu stranu mám radost, že konečně vím, jak to všecko dopadlo a jak to do sebe zapadá, ale taky vím, že další díl už nebude :-/

Ale z knížky samotné jsem nadšená, fakt že jo...! Od včerejška jsem to trochu vstřebala už a teď mám nějak chuť přečíst si to znovu :-[

Já jako moc nevím, co sem psát, asi to tady nikoho nezajímá do takové míry jako mě, ale stejně se mi nechce psát sem jakýkoliv spoilery. Když jsem se pár dní před vydáním dozvěděla, že někdo vyfotil každou stránku a dal to na net a že noviny o tom píšou (btw. jsem si přečetla jeden takovej článek na idnes a nevím, kde ty informace vyhrabali, protože skoro nic z toho nebyla pravda!) no prostě jsem pak měla pomalu aji strach jet někam šalinou, abych někoho neslyšela, jak se o tom baví. Jako myslete si o mně co chcete, je mi to fuk, ale když jsem na to čekala několik let, až si přečtu poslední díl, nechtěla jsem si to teď nechat pokazit. Naštěstí se ke mně žádný jiný než oficiální informace nedostaly :-)

Nejde jen o HP, ale o všechny knížky a filmy - nemám prostě ráda, když vím, jak to dopadne, nebo nějaký jiný informace o ději. Jako třeba když jsem se těsně před tím, než jsem začala číst Sophiinu volbu, díky výuce literatury dozvěděla, v čem ona volba spočívá a taky jak celá knížka končí. Stejně jako Jméno růže... I když je fakt, že u těch klasických děl se tomu člověk asi nevyhne no :-/ Ale stejně mě to vždycky vytočí. Jsem už taková :-)

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

K Jménu růže... Měla jsi také utéct na chodbu, když nám v hodině literatury byla prozrazovaná pointa. Dodnes na to nezapomenu, jak díky dobrosrdečnosti nejlepší gymnazijní vyučující jsme byly s Anče poslány na chodbu, abysme se konec Jména růže nedozvěděly.
Sajuri