úterý 29. května 2007

Majáles

Jako já vím že byl už dávno, ale nějak jsem si dneska vzpomněla, že jsem tu o tom nic nepsala. Teda jinak, ne že bych o tom musela nutně psát, ale tak se mi nějak zachtělo...

Asi taky proto, že jsem si teď asi půl hodiny pročítala jeden blog a stašně mě to bavilo a dostala jsem chuť psát. Pak se zase půjdu učit, fakt tohle je poslední věc, kterou udělám a pak se už půjdu učit, teda ne učit, jen si opakovat, zkusit to nějak srovant v hlavě, aby se mi to nepletlo a tak. No to je jedno...

Vlastně ani nejde o Majáles jako takovej, byla jsem tam jen na otočku, dala si dvě pivka, to druhé jsem do sebe nalila dost rychle a pak jsem měla velmi rozvernou náladu. Důležitý ale je, že jsem se od tam vydala přes půl Brna někam, kam jsem slíbila, že přijedu. A prostě jela jsem si tak krásně sama a bylo to fajn. Já jsem dřív nikam nechtěla chodit sama, vždycky jsem se ze všech sil snažila s někým domluvit, abysme tam jeli spolu. Mi prostě vadilo přijít někam sama, asi hlavně proto, že mi to bylo trapné, neptejte se proč, já to nevím...

Já vím, že vám to příjde jako blbost, ale pro mě to byla docela podstatná změna... Asi to moc nechápete, to je fuk! :-)

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Já to chápu. Na Majálesu člověk příjde na spoustu zajímavých věcí. Já třeba na Majálesu v prváku zjistila, že na Majáles mě už nikdy nikdo nedostane. Utekly jsme od tam s kamarádkou po dvou krutě protrpěných hodinách. Utekly jsme k ní na privát, poslouchaly Edit Piaf, pojídali čokoládové mořské plody a popíjely mátový čaj a bylo to skvělé. Taky trochu mimo téma... Ale jenom mi Tvá zmínka o Majálesu připomněla tohle. Má (ne)Majálesová vzpomínka...
Sajuri