Velice moc se bojím...

Jsem to sem před nedávnem psala, tuto stejnou větu - a dneska to platí dvojnásob :-(

Dneska předposlední jízda v autoškole, tak říkal mi instruktor, že to bylo tak za tři... Tož se bojím, že to už nevytáhnu o moc :-(

Naopak mě uklidnilo, že na zkouškách se jezdí jen půl hodiny. Prej možná i míň, když pozná, že jsem šikovná. Na to jsem opáčila, že možná i naopak :-(

Pak se taky bojím své poslední jízdy, která snad bude příští týden, ale když tak koukám do diáře, bude zázrak, když bude mít p.Pospíšil čas zrovna stejně, jak ho budu mít já :-( Jestli si tu jízdu nezvládneme domluvit, tak jako nevím co :-(

Naučit se na testy nebude zdá se problém, ale nechci to zakřiknout. Technickou jsem ještě ani neviděla, ale snad se to naučím a nebudu tam vypadat jak blbka před tím komisařem. Udělat jízdu na poprvé zvládne prý v Brně průměrně každý třetí. Obávám se, že já budu určitě první nebo druhá :-(

Do toho se ještě hodlám učit na zkoušky a zápočty a chodit do práce, kde je mě teď velmi moc moc moc zapotřebí!

The Big Bang Theory

I přes spoustu práce, učení a autoškolování si občas (častěji než by se hodilo) najdu čas na nějaký ten seriál :-) Už jsem tu kdysi dřív psala o Zoufalých manželkách tak trochu a o Sexu ve městě.

Na The Big Bang Theory mě přivedl muž, za což mu děkuji :-) Hlavní postavy jsou Leonard, Sheldon a Penny. Leonard a Sheldon jsou fyzikové, a žijí tak trochu mimo realitu (hlavně Sheldon). Pak se do bytu naproti tim nastěhuje blonďatá Penny a trochu jim naruší tu jejich rutinu :-)

Tady je video z jednoho z úvodních dílů, kde se Penny seznamuje s tím, jak Sheldon a Leonard žijou :-)


A tady už se s tím Penny seznámila, ale pořád ještě ji může Sheldon překvapit :-)


Prostě je to sranda a i druhá řada je zatím povedená :-)

Máme narozeniny :-)

No já ne :-) Já budu mít narozeniny až v březnu přece ;-) Ale tady můj blog má narozeniny. Dneska jsou to přesně dva roky, co jsem tu napsala svůj první příspěvek, takže je to oslava i pro mě. Jsem ráda, že to tu neumřelo a pořád sem chodíte :-) Kvalita i frekvence příspěvků kolísá, ale celkově to tady asi nebude tak špatné, že? ;-) Tak teda všecko nejlepší :-D

Obžerství

Jde to se mnou z kopce - moje schopnost se ovládat, co se jídla týče, se začíná nebezpečně blížit nule! Já jak na něco dostanu chuť a mám možnost to získat, tak mě nic nezastaví :-(


Minulý víkend to ještě docela šlo, protože to nebyla tak úplně moje vina - byli jsme s mužem na návštěvě u jeho příbuzných, kteří bydlí u Prahy. Hned po příjezdu jsme dostali guláš a k němu bramboráčky. To byl velmi slibný začátek. K večeři pak byli výborné řízky, což pro mě představovalo ráj. Naše maminka totiž z důvodů, které neznáme, řízky nerada dělá - a to i přesto, že je ostatní členové naší rodiny milují neskutečným způsobem (na stupnici od 1 do 10 bych jim přiřadila asi tak 17,6)! Navíc za ně vždy sklidí mnoho díků a pochval (a taťka si bohužel neodpustí připomínky, že by mohly řízky být častěji, což maminku rozčiluje). Takže o řízky si doma zásadně říkám při nějakých speciálních příležitostech, kdy mi maminka chce udělat dobrým jídlem radost a přemůže se. Navíc žádné řízky nejsou tak dobré jako od mojí maminky, takže konzumace řízků jinde než doma je pouze částečná kompenzace (nicméně není k zahození :-)). Když jsou prostě doma k obědu řízky, je to jako svátek :-) Si vzpomínám, že mi jeden kamarád kdysi řekl, že u nich je nejoblíbenější jídlo (oblíbenější než řízky) smažený květák - z čehož se mi udělalo blivno a mdlo, protože jestli něco nesnáším, tak je to květák :-!


No jsem trochu odběhla, ale já jak začnu myslet na řízky, tak jsem ztracená :-) Takže, po návštěvě tety a strýčky jsme se vydali do Prahy - z různých důvodů jsme obědvali u McDonalda - další hřích, ale já ten Baconburger prostě miluju :-) Přes týden to jídlo taky za moc nestálo, ale spíš z opačného důvodu - bylo ho málo a nebylo pořádné a navíc se tam pár hříšných kousků taky našlo (knedlíky s vajíčkama, bramborák s uzeninou...). Korunu tomu ovšem nasadil pátek, kdy jsem prostě MUSELA jít do "bejkru" na smaženej hermelín s kroketkama. Musela - protože jsem na něj dostala chuť a nemohla jsem sama sebe už ovládat a tělo tam šlo samo a samo to snědlo - a bylo to tak střasně moc moc moc dobrý! Hned po tom jsem si dala s kině popcorn - další hřích! Sobotní oběd - ach, co mám vykládat - kačena se zelím a knedlíkem! Navíc to bylo bez práce ;-) K večeři jsem dojedla nějaký maso, co už tu bylo hotový a k tomu jsem si udělala nudle se sojovou omáčkou (moje tajná vášeň ;-)). Mno, normální člověk, by asi přestal už jíst po večeři, ne však já! V jedenáct přišla chuť na vajíčka a nebylo cesty zpátky, takže jsme s mužem přerušili sledování filmu a šli dělat míchaný vajíčka.


A víte, já bych fakt chtěla, aby mi chutnalo zdravý jídlo, zeleninka a tak, ale nebylo mi to dáno. Navíc v kombinací se slabou vůli - to je děs! Ale co no, ráda si pochutnám a není to na mně vidět, takže proč ne :-D

Základy badmintonu

Vzhledem k tomu, že v poslední době poměrně pravidelně chodím hrát badminton, říkala jsem si, že by to chtělo nastudovat pravidla. A taky jsem si říkala, že se o to s vámi podělím :-)

Budu tu teda popisovat jenom dvouhru, protože čtyřhru jsem už několik let nehrála a ani mě to moc neláká :-)



Kurt má rozměry cca 13x5 metrů. Horní okraj sítě je něco málo před metr a půl nad zemí. Podle všeho hráč získá bod, pokud jeho soupeř míček nezasáhne, ale i v případě, že se míček dotkne soupeře nebo jeho oděvu. Strana podání se střída v závislosti na tom, kolik bodů má podávající hráč - v případě že má sudý počet bodů, podává z pravé strany, a pokud má lichý počet bodů, je to naopak. Na kurt i s rozměry podrobnými, se můžete podívat třeba tady. Ve skutečnosti může vypadat třeba nějak takto.

Dříve se hrál každý set do 15 bodů. V dnešní době je to už trochu jinak. Hraje se na dva vítězné sety do 21 bodů. Pokud mají oba hráči 20, pokračuje se ve hře, dokud jeden z nich nedosáhne dvoubodového rozdílu. V případě, že oba hráči mají 29 bodů, pokračuje se ve hře dokud jeden hráč nedosáhne 30 bodů. (Což znamená, že Mítek mě naučil to starý počítání :-/)

Nějak jsem ale nenašla nebo přehlídla, jak je to s výměnou podání. Vím, že v novém setu podává ten, kdo minulý set vyhrál (první set se rozlosovává). Ale předpokládám, že podává vždy ten, kdo vyhrál poslední výměnu.

A ještě jedno motivační video pro ty, kdo si myslí, že badminton je jednoduché pinkání. Já se teda po míčku takto dravě nevrhám :-)

Rekordmanka

Žiju s nemilým přesvědčením, že nejsem na nic extrémně nadaná. Na některé věci nejsem nadaná vůbec - jsou to aktivity z řad uměleckých činností - neumím zpívat ani hrát na žádný hudební nástroj, noty jsou pro mě znaky bez významu, neumím kreslit (ani malovat - je to každé něco jiné, ale čert to vem :-)), neumím tancovat ani se jinak ladně pohybovat. Jako malá jsem sice dělala moderní gymnastiku, na závodech jsem byla ale jenom jednou a skončila jsem předposlední, protože u nás v družstvu byla jedna ještě větší lemra než já - jako takhle, já jsem nebyla uplně nemožná, ale nebyla jsem prostě adept na dobré umístění a tak se mi nikdo nevěnoval. Jednou mi bylo přímo řečeno, že mám sice úžasnou snahu, ale věnovat se mi nemůžou, protože tam mají lepší esa. Tohle zamrzí, to vám můžu říct... Takže prostě tak.

Se sportama to taky není uplně slavný, ale spíš proto, že se k žádnýmu pořádně nedostanu. Celkem obstojně hraju badminton, ale je to prostě rekreační úroveň. S volejbalem je to těžký, baví mě to, ale nevydržím hrát dlouho, protože mě po pomerně krátké době začnou nehorázně bolet ruce. 2 hodiny beachvolejbalu v létě na mě byly moc a musela jsem poslední dvě hry sedět, což mi bylo jednak líto a jednak to působilo tak, že mě to nebaví :-( Navíc se k hraní volejbalu pořádně nedostanu, protože všichni volejbalisti, co znám, hrajou výrazně lépe než já, a tím pádem nemůžu počítat s tím, že by mě přizvali, abych si s nima zahrála :-(

Co jsem si ale hodně oblíbila je bowling. Mám sice výkyvy nevídaného rozsahu a někdy hraju vyloženě mizerně. Krátce po mém nástupu do práce jsme s kolegama šli hrát bowling a i přestože jsem se snažila a chtěla jsem se opravdu předvést, jsem to kazila a neměla jsem ze sebe moc dobrý pocit, takže jsem neudělala takový dojem, jaký jsem si přála udělat. Nicméně mívám i lepší bowlingové dny a ten byl zrovna včera :-) Vyrazili jsme s mužem, jeho kamarádem a jeho přítelkyní (kamarádovou přítelkyni, nikoliv mužovou, mužova přítelkyně jsem já :-D) na bowling. Po varování, že kamarád hraje opravdu dobře a jeho žena na tom též není nejhůř, jsem pojala podezření, že to bude trapas :-D Ze začátku to vypadalo, že to bude ostuda jak dělo. Nicméně pak se něco zlomilo a já jsem hned v první hře výrazně překročila svůj rekord a zakončila se 136 body. Tohle samotné by mi stačilo ke štěstí. Druhá hra ovšem byla pro mě ještě úspěšnější a získala jsem nevídaných 157 bodů! Výsledek mohl být ještě vyšší, ale nějak se potom zasekla dráha, takže jsem to zakončili na tomto čísle a můžu říct, že mi to stačí :-) Ještě asi hodinu jsem si připadala jako na drogách, jak jsem byla šťastná :-)