No kde to sme jako???

Člověk jednou za uherskej rok odjede z města někam do lesů, kde není signál ani jiná civilizace (no zas tak tragický to nebylo, ale signál jsem měla jen pod schodama a u ruských kuželek...) a svět se stihne změnit neuveřitelným způsobem...

Jednak to počasí jako... pardon, ale v září, v ZÁŘÍ, takovouhle kosu? No kdo to kdy viděl? Já chcu aby bylo pěkně ještě aspoň chvílu :-(

A pak ty vztahy jako. Jsem se nestačila divit! Jediný moje štěstí je, že se to netýkalo mě a muža, protože se jako nechci s ním rozejít :-) I když mu to někdy říkám, tak fakt nechci! Jednou se mi o tom zdálo, že se se mnou rozešel a bylo mi z toho hrozně smutno aj po probuzení...

Takže - pro příště - až Mišáček pojede někam do prčic, svět se zastaví a vaše životy taky a počkáte, až zase budu zpátky... Ok? Domluveno? Super! Díky...