"Vyser se na tričko a pádluj!" aneb jak jsme se pokusili sjet Vltavu

To bylo tak - ve středu 15.7. jsme se sešli na nádraží. Instrukce zněla jasně - kdo neplatil předem, dojde v 8:50. Pochopil to málokdo a tak jsme tam v 9 byli jenom 4. Nicméně i pan Duda se nakonec dostavil a mohli jsme vyrazit. Obsadili jsme dvě kupé a začali jíst, pít a spát. Já jsem se pokoušela číst a vnucovala jsem ostatním moudra z Yellow. Pár zajímavých věcí jsme se dozvěděli. Třeba to, že i muži předstírají orgasmus - následovala vášnivá diskuze na toto téma :-) V Č.Budějovicích jsme zašli na pivo do podivného pajzlu, ale bylo to blízko nádraží. Pak jsme nasedli do dalšího vlaku směr Vyšší Brod. Byl to přímý spoj, což prý není obvyklé, takže to ve vlaku vřelo napětím, zda přestoupit nebo ne. Obzvlášť hodně chtěli přestupovat členové jedné výzarně ožralé skupinky, kteří se Kamči začali ptát, zda mají přestupovat, načež jim Kamča řekla, že asi ano a zalezla do kupé. Nakonec jsme všichni slavnostně dojeli do Vyššího Brodu, vylezli z vlaku a začalo pršet. Při placení jsme hlásili jména. Brašule byl ubytován jako Haldar, což jsme si vyložili tak, že slečna asi zrovna četla nějakou fantasy knihu. Pan Lévek byl ubytován jako pan Vajábek a pro to už jsme vysvětlení neměli. Takže jsme v dešti postavili stany a čekali. Když přestalo (je po dešti, a kosové si štěstím pletou noty...) šli jsme do místního lokálu. Dali jsme si smažák a pivo a jako bonus jsme k tomu měli jednoho nahatého mladíka, který tam skákal po stole - nebylo o co stát, tak jsme se odebrali za lepšími cíli a šli do města. Na mostě jsme koukli na řeku, nekterým (mně) se chtělo brečet zoufalstvím, protože vody bylo strašně moc. Pak jsme šli hledat hospodu - já, Martin, Kamča a Kyjo jsme se trhli, za 70,- jsme si koupili lístek do kina, k tomu chipsy a fruko a šli jsme na Loveckou sezónu 2. Film vtipnej docela, lepší než lítat po městě a hledat lokál s nejpříznivější cenou piva. Zmlsaní z Palace Cinemas jsme se smáli jedinému repráku v sále, který ke konci navíc hodně chrčel. Po kině jsme se připojili ke zbytku v restauraci. Já jsem si dala černý čaj a dostala jsem ovocný, Martin si dal malinovou zonku a dostal pomerančovou. Jídelní lístek měli nabitý všelijakými názvy a fotkami (Ano, šéfe!) ale paní nám řekla, že mají jen řízek a ještě cosi, tak jsme šli spát. Ve stanu jsem nespala ai tak 100 let, tak jsem se trocha divila, že ty stěny jsou trocha tenký a je všecko slyšet :-)

Ráno bylo svěží. Chtěli jsme se sprchovat, ale tekla jen studená voda. Chtěli jsme jít na záchod, ale nebyl tam toaletní papír. Tak jsme radši vyjeli. S radostí jsme zjistili, že průtok už není 60 kubíků, ale jen 40, takže jsem začala věřit, že možná neumeřeme. Narvali jsme věci do barelů (obdiv Kamile, že to tam narvala i s tím velkým zrcadlem, co si přivezla :-D), spustili lodě na vodu a vyrazili. První jez byl nedaleko a tak se velmi záhy ukázalo, že s mužem rozhodně té lodi nevládneme a že neumíme zastavit. Nakonec jsme zastavili o jeden raft. Blíž jezu nás pak chytal jeden sympatický pán z Inge Tour (či jak se to), loď jsme přenesli, nahodili na vodu a jeli. Za jezem na nás mávala Kamča s Kyjem, tož jsme pochopili, že máme zastavit, na poprvé se nepovedlo, na podruhé se nepovedlo a napotřetí jsme se cvakli. Převrátit loď plnou vody ve dvou lidech (když jeden z těch dvou jsem já) není žádná prdel. Kopřivy až buhví kde, bahno a podobné radovánky. Prostě romantika. Nějakou chvíli to vzalo, ale s pomoci Kyja a Kamči jsme se zas vydali na cestu. U Herbertova zastávka, Kamila jí langoš, ostatní pijí. Vyrážíme na cestu. Další jez. Za jezem krásné peřeje. První zranění. Danka spadla na beton. Vyjíždíme po jednom. Kamča se drží Martina a pozdě se pouští. Kyjo a Kamča ve vodě. Taháme Kyja a Kamču. Šami a Kotouč vyráží, jedou statečně, ale nakonec jsou též ve vodě. Kyjo běží na pomoc. Proud silný, kameny ostré. Zážitek jak sviňa. Po nějaký době jsme se teda i s lodí dostali na břeh ovšem muž byl bez brýlí. S pomocí ostatních jsme loď odtáhli po břehu až za ty hnusný šutry a peřeje a vydali se na cestu. Konečně trochu klidu. Ovšem já jsem byla vyklepaná a tím pádem hysterická. Posledni jez byl v Rožmberku. Loď jsme přenesli a jeli dál. Já jsem nadávala, že jsme neměli jet první, že nevíme kde je kemp a bla bla bla. Divím se, že jsem nedostala zezadu pádlem po hlavě. Kemp jsme našli, krásně zaparkovali, postavili stan, osprchovali se a šli do města na jídlo. Později večer jsme v kempu očekávali příjezd ZZ, který se rozhodl přijet vlakem na nádraží Rožmberk, které je asi 5 km od kempu. Tož jsme čekali, že dojede po půlnoci. Překvapil nás a bez zranění a jiných ztrát dorazil velmi brzy. Důvod k oslavě byl na světě a tak jsme otevřeli několik lahví vína. Někteří to nesli statečně, někteří méně. V jednu chvili Brašule křičel po kempu "Spí v mým stanu, v mým spacáku a s mojí kočkou!". O něco později pan ZZ "klepal" na náš stan a křičel "Šamánek, tady Duda!". V jednom z vedlejších stanů probíhal fyzický akt lásky a my jsme to museli poslouchat. Kyjo nenašel místo ve svém stanu a spal pod širákem.

Ráno bylo pro některé krušné a tak pili hodně vody. Po řece jsme se vydali se zpožděním, protože někteří se nedokázali včas vyhrabat ze spacáku a začít pakovat. Odměnou nám ale všem byl pohodový den. Já jsem sice pořád hysterčila, ale bylo to bezdůvodně, tak mě Martin brzo přestal poslouchat. Na oběd zastavujeme někde před půlkou cesty. ZZ se rozhodl, že před zastavením je nezbytně nutné si oblíct tričko. Takže Brašule musel zasáhnout a zazněla ona památná věta z nadpisu. ZZ pak teda pádloval, ale jen jednou rukou, protože tou druhou se snažil obout si boty. Ke konci cesty dva jezíky, my jsme přenášeli a ostatní jeli. Kroupovi se koupali, Brašule chytal. Viděla jsem zajímavý úkaz, kdy se borec v lodičce cvakl, ale reagoval tak dobře, že vyskočil/vypadl tak brzo, že se loď neobrátila a borec mohl tedy po chvilce svižně jet dál. Ubytování v kempu příjemné, záchody a sprchy asi nejlepší z těch tří kempů. Večer výprava za jídlem, penězi a památkami do Krumlova. První jez hned za zatáčkou, jdou na mě mdloby. Hnusný dřevěný most plný pavouků. Nebe se zatahuje, ale neprší. V Krumlově jsme prohlédli postupně všechny jezy a mně bylo fakt úzko. Nálada pod psa, divná restaurace s protivným vrchním a smradlavejma záchodama. Ale aspoň nebyl hlad. Na druhý den plán výměny posádek, takže jedu s Brašulem. Úleva... Večer posilnění ducha několika kapkami alkoholu.

Ráno probuzení do deště. Děs! Žádné lodě nejezdí, jen sem tam nějaký raft. Skupinka nedala na naléhaní Kotoučků a Kamily a vyrážíme. Já s Brašulem jedeme první, Brašule odhodlán, že sjede ten jez. Ovšem raft za námi byl asi taky hodně odhodlán a drbl do nás. Takže jsme se cvakli ještě před jezem, loď se (naštěstí) zachytila o ty dřevěné tyče tam. Já vyklepaná. Martin to zezadu naštěstí neviděl. Někdo sjede, někdo přenáší. ZZ sjíždí, ale má problém zastavit. Jedeme vstříc druhému jezu, na který se nedá ani pořádne podívat. Takže vodou brodíme a přetahujeme lodě. Zima jak sviňa podotýkám, déšť. Za jezem most, pod ním postupně zastavujeme a rozhodujeme se to skončit. Voláme pro odvoz lodí, pak pro taxi a jedeme na nádraží. Restaurace u nádraží nevaří. Jediné, co mohou nabídnout skupině 12 lidí (tj. nám), jsou 3 porce bramboráčků. To bereme a k tomu přidáme 12 čajů a několik rumů. V sobotu to do Brna nejezdí zrovna moc ukázkově, tak jsem museli využít spoj přes Prahu. Martin a Brašule koupili mega výhodné jízdenky, takže každého to místo 400,- stálo jen 180,-. V Budějovicích na nádraží na nás čekala objednaná pizza. Ve vlaku na nás zase čekali pojicajti, kteří nutně museli dělat problémy, ale nakonec vyvedli někoho cizího. V Praze přesun do Holešovic na nádraží, mega nákup u McDonadla ("Dobrého večera, Katko...") a pak již nástup do prázdného vagónu EC. Německy mluvící paní se nás ptala, zda správně vystupuje v Praze. Naše odpověď? "Was? Was?" a "Ja, Prag." Paní vystoupila a byla spokojená. Ve vlaku pěkná, ale protivná průvodčí. Jíme a pak spíme, někteří pijí a pak čtou německé časopisy a překládají texty. V Brně už všichni pěkně do svých pelíšků a spát...

Výzva

Koukám, že blogy nám trochu váznou. Všichni se vykecávají na FB a nic nepíšou. Což je škoda se mi zdá. Já jsem to četla moc ráda a teď mi to aj trocha chybí. Ale zas vidím, že já jsem to tu taky zanedbávala, tak si nebudu radši moc vyskakovat :-D

Prostě začněte zase psát jo? Děkuji ;-)

Brusle

Tak jsem zase začala bruslit po roční pauze. Doufám, že tuto sezonu toho najezdím víc než minulé léto, protože to stálo hodně za houby!

Dneska jsem po tom roce vyjela poprvé a prvních pár metrů jsem se cítila fakt docela nejistá, ale nakonec jsem se do toho rychle dostala a šlo mi to fakt pěkně :-) Teda pěkně na moje poměry, což je z celkového pohledu pořád docela ostuda :-( Aspoň že teda na stezce skoro nikdo nebyl. Je mi to mnohem příjemnější, protože si můžu jet jak se mi zlíbí a nemusím se nikomu vyhýbat. Já totiž, jak bych to řekla, no, ještě pořád neumím moc brzdit, takže když je tam moc lidí, docela mi to vadí no. A ohrožuju nejenom sebe ale i je.

Když jsem dojela na konec stezky tak na mě padla docela krize a měla jsem pocit, že zpátky prostě nedojedu, ale pak to ze mě zase celkem rychle spadlo a bylo to úplně v pohodě! Jen teda když jsem ty brusle zula, dala si je na batoh a šla na šalinu, tak jsem se vlekla fakt z posledních sil. Holt jsem asi docela chcípáček. Musím se zase vrátit k badmintonu (dneska jsem chtěla, ale pak to nevyšlo, protože můj spoluhráč měl nějaké neodkladné povinnosti v práci - opět :-D) a i na ty brusle musím chodit nějak častěji!

Oficiálně chytrá

Od úterka je ze mě, děti, inženýrka :-)

Nějaké zlé jazyky tvrdí, že titul nemám dokud není promoce a nedostanu diplom, ale na ty já seru a užívám si svoje úspěchy :-)

Už se to blíží...

Vzhledem k tomu, že za dva týdny a něco mám státnice a zrovna moc toho ještě neumím, musím se teď hodně intenzivně věnovat učení. Uvidíme, jak mi to půjde. Střídají se u mě pocity, že to stihnu, s pocity, že to nezvládnu ani kdybych se rozkrájela.

Takže do měsíce očekávejte zprávu, jestli budu nebo nebudu Ing. Do té doby se loučím :-)

Jak to se mnou vypadá...

1) S téměř týdenním předstihem jsem odevzdala diplomku, z čehož jsem měla radost. Jednak proto, že jsem to nedělala do poslední možné minuty, a jednak proto, že jsem se toho už ráda zbavila :-) Jak budou vypadat posudky zatím nechci moc přemýšlet, ale upřímně doufám, že tak do toho Céčka se to bude pohybovat :-)

2) Začala jsem se učit na státnice a naposledy půjdu do školy. Obojí je smutné. Učit se mi nechce, od ledna jsem o skutečné učení ani nezavadila, tak se asi budu trochu trápit ze začátku. Poslední výuka je taky smutná, navíc když je to výuka spojená s přípravou na státnice. Navíc nás na hodině bude počítám maximálně 5 plus teda vyučující. Pak už asi do školních lavic nikdy nezasednu :-/

3) Snažím se najít si práci, úspěchy zatím jen dílčí, nic definitivního, takže k tomu radši vís psát nebudu.

4) Se blíží konec mého prvního skutečného zaměstanání a to jest taky smutné, ale ještě tam nějaký ten den pobudu, tak si zatím nemusím stýskat :-)

5) Pořád někde lítám a společensky se začleňuju a bavím. Dneska jdu na přednášku o Faerských ostrovech, kde bude mimo jiné řečnit Evka, takže se moc těším.

6) Přemýšlím o tom, co budu dělat v létě, ale bohužel se nedá nic moc plánovat, protože nevím, zda nezačnu pracovat.

Prvomájový polibek

Jsem dneska měla být políbena pod rozkvetlou třešní (nebo čímžeto?), ale byla jsem políbena jen na zastávce před IKEA, tak uvidíme, jestli to taky bude fungovat :-D

Už dlouho nebyla písnička, tak to musím napravit. Tentokrát Alanis Morissette - Precious Illusions. Úžasnej klip, jeden z mých nejoblíbenějších vůbec :-) (Nenašla jsem ho bohužel v lepší kvalitě, tak za to se omlouvám)

A pokud se vám to bude líbit, tak ještě doporučuju Uninvited - písnička a text



you'll rescue me right? in the exact same way they never did..
I'll be happy right? when your healing powers kick in

you'll complete me right? then my life can finally begin
I'll be worthy right? only when you realize the gem I am?

but this won't work now the way it once did
and I won't keep it up even though I would love to
once I know who I'm not then I'll know who I am
but I know I won't keep on playing the victim

these precious illusions in my head did not let me down
when I was defenseless
and parting with them is like parting with invisible best friends

this ring will help me yet as will you knight in shining armor
this pill will help me yet as will these boys gone through like water

but this won't work as well as the way it once did
cuz I want to decide between survival and bliss
and though I know who I'm not I still don't know who I am
but I know I won't keep on playing the victim

these precious illusions in my head did not let me down when I was a kid
and parting with them is like parting with a childhood best friend

I've spent so long firmly looking outside me
I've spent so much time living in survival mode

but this won't work now the way it once did
cuz I want to decide between survival and bliss
though I know who I'm not I still don't know who I am
but I know I won't keep on playing the victim

these precious illusions in my head did not let me down
when I was defenseless
and parting with them is like parting with invisible best friends

these precious illusions in my head did not let me down
when I was a kid
and parting with them is like parting with a childhood best friend

Den desátý (a poslední)

10. 4. 2009

Včera na snídani tvarohová duetka a bílý jogurt - se teda ukázalo, že období, kdy mi chutnaly bílé jogurty je nenávratně pryč, ale přemohla jsem se a nacpala to do sebe. Pak ještě perník v čokoládě, nešlo odolat.

Na oběd bageta s různýma sýrama a cherry rajčátka (jo!). Na večeři toasty od muže (děkuji...) a jablíčko. Po divadle pak jedna cola z McDonald's :-D Trestem mi bylo, že jsem potom blbě usínala.

Poslední den je to proto, že na ukázku mého "vyváženého" jídelníčku to asi stačí... prostě jím blbě. Ale dělám na tom. S mužem se v tom tak nějak vzájemně podporujeme, což je dobře, protože ty nejhorší věci jsme vlastně skoro vždycky jedli převážně spolu.

Tak mi držte palce. Děkuji ;-)

Den devátý

9. 4. 2009

Zajímalo by mě, co jsem včera snídala, fakt si to nepamatuju. Měla bych zvýšit svoje dávky lecitinu se mi tak zdá :-/ Ale myslím, že jsem si od muže vzala jogurt a jablko, tak to budu pokládat za snídani. Pak na oběd řízek (velmi dobrý, ale asi ne moc zdravý) a k tomu celozrnnou kaiserku (lepší). Pak odpoledne ještě perník (asi taky nic moc). Doma na večeři bageta, nějaký sýry a cherry rajčátka (gut!) a později večer jsem to podělala tím, že jsem jedla česnekový brambůrky a arašídy. Jedno zelené pivo asi neuškodilo tak moc :-)

O škytavce

Ve středu jsem zažila asi nejdrsnější škytavku, co si pamatuju. Nezabíralo na to nic. Klasické zadržování dechu, polykání a pití - bez úspěchu. Navíc jsem škytala tak jaksi hlasitě a prostě hrozně moc a bylo to nepříjemný a nekonečný. Naštěstí můj muž (informatik) navštívil dobrého kamaráda jménem google a našel, že na škytavku zabírá nečekaná rána mezi lopatky (omg!) a taky lechtání (na což bych nikdy nepřistoupila). Nevím, jestli vyčetl ještě nějaké další rady, co jsem zavrhla, každopádně úspěch se dostavil až s cukrem. Věřte tomu nebo ne, ale lžička cukru to utla okamžitě. Pak jsem si dala ještě jednu lžičku cukříku pro jistotu a mohla jsem jít spinkat :-D Takže, pamatujte na cukr a až vás přepadne škytání, vykašlete se na zadržování dechu (ať vám nepraskne žilka v mozku) a dejte si cukr! ;-)

Den sedmý a den osmý

7. 4. 2009

Úterý si nějak moc nepamatuju :-) Na snídani jsem asi neměla nic, protože jsem byla dopoledne u muže a nepamatuju si, že bych tam něco jedla. Možná jsem něco málo posnídala doma. Na oběd jsem měla kuličky z mletého masa a k tomu hranolky (ano, opět...) a cherry rajčátka. Zbytek mi tak nějak splývá, ale určitě tam bylo nějaké pečivo se sýrem nebo šunkou nebo hermelínem nebo tak něco podobného... Podrobněji fakt už nevím :-(


8. 4. 2009

Ve středu k snídani vánočka, pak během dne jablko. K obědu kuřecí maso s rýží (velká porce, za což se chválím :-)). Pak dlouho nic a k večeři salát (!!!jo!!!) a k tomu (jak jinak) bagetka se sýrem, šunkou a hermelínem - ale hermelín byl nízkotučný, takže na pohodu, a ještě jsme jedli zbytek fazolí výborných, co měl Martin doma. Pak už jsem měla jen 2 lžičky cukru. Nebojte, já nejsem jeden z těch zvrhlíků, co jí samotný cukr, já jsem k tomu měla důvod. Vysvětlím později ;-)

Den šestý

6. 4. 2009

Včera to bylo opravdu zajímavé :-D

Takže na snídani nějak nevím, co jsem měla (pokud vůbec něco), fakt si to nepamatuju. Vím jistě, že jsem měla nakrájené jablko a to jsem přes den snědla. K obědu jsem měla přírodní kuřecí maso (to stejné jako pátý den) a k tomu hranolky (příprava v troubě, takže aspoň o malinko menší zlo), bez tatarky. Myslím, že na (pozdní) snídani jsem měla chleba s florou, sýrem, šunkou a hermelínem. Trochu se mi to začíná motat dohromady, protože se zdá, že jím pořád to stejné dokola :-(

No pak jsem šla na košt slivovice a dalších pálenek. Po jednom ucucnutí jsem pochopila, že pálenky fakt ne-e (čekala jsem to), takže jsem pěkně abstinovala a pila jen vodu a coca colu zero (což moc nemusím, ale měla jsem otupělé chuťové buňky asi :-D). Pak jsem si z pohoštění, co bylo k dispozici u koštu, dopřála několik (rozuměj nepočítaně) chlebů s česnekovou pomazánkou, ale aspoň jsem se snažila si na to házet ty kousky papriky, co tam byly. To mě jistě spasí :-D

Až byl snědený všechen chleba a zbyly jenom škarky (což fakt nejím), tak jsem zjistila, že mám hlad. Šli jsme pod lékárnu, kde jsem navrhla pivní slámu, ale naštěstí mi to muž rozmluvil a dali jsme si zeleninový salát k kuřecím masem*. Byla na tom jakási zálivka, kterou si nejsem uplně jistá, ale na druhou stranu to bylo poměrně velké množství zeleniny takže gut. K tomu dvě kofoly.

Pití pod průměrem rozhodně, ale aspoň jsem do sebe neklopila ty pálenky, jako všichni kolem mě :-D Ovoce mohlo být víc, zelenina v uspokojivém množství :-)

* k tomu salátu ještě chci podotknout, že ho nedoporučuju, nebylo na něm nic, co by mi vadilo, ale 109,- je cena tomu množství zcela neodpovídající. Nehledě na to, že do teď vzpomínám, jak Jance a Lubíkovi z tohoto salátu bylo pěkně blbě, když si ho dali v modré ruži, proto jsem ho nějdřív taky nechtěla.

(Já vím, že názvy restaurací a hospod se píšou s velkými písmeny, snad to přežijete tak, jak to je ;-))

Den pátý

5. 4. 2009

Včera jsem si to nezapisovala, takže to bude chaos. Na snídani jsem měla zákusek, co maminka dělala předevčírem a skleničku ice tea. Jeden ten další zákusek jsem snědla ještě během dne. A taky mandrinkovej kompot s želé :-)

Na oběd byly přírodní kuřecí řízky (či tak něco) a k tomu brambory - jedla jsem to, vážení, zcela bez tatarky :-) Jsem na sebe hrdá :-)

Odpoledne jsme si s mužem nakrájeli banán a oloupali mandarinku a zobali jsme to místo obvyklých věci, co jsme zvyklí zobat :-D Taky jsem měla jednu nebo dvě tyčinky merci.

Odpoledne a večer (jakože na večeři i druhou večeři) jsem si dala několikrát kus pečiva s Florou, sýrem, šunkou (vepřovou, nicméně libovou) a hermelínem (v množství mnohem menším než obvykle) a jednou jsem to doplnila o sterilovanou okurku.

Pití trošku pod průměrem, ale dostačující, zelenina nula (ten okurek nepočítám :-D), ovoce nadprůměr, ale mohlo by to být i lepší :-)

Den čtvrtý - doplněná verze :-)

4. 4. 2009

Sobotu vezmu stručně, protože kdybych se měla rozepsat o všem, co jsem snědla, tak to nikdo nebude číst. Ne že bych si myslela, že to někdo čtete :-D

V sobotu se konečně konalo něco jako snídaně (úspěch!) - povidlový šáteček a čaj. Pak do oběda jsem jen uzobla kousek sýra a jednu tyčinku Merci. Na oběd byla pórková polívka z úžasnými nokánky (ovšem je v nich žloutek :-/), a pak rybí prsty (protože jich máme doma neskutečné a zcela zbytečné množství) a k tomu bramborová kaše a jen velmi velmi VELMI malé množství tatarky light. Pak jsem snědla něco, co se jmenuje Nutty Nougat (menší Snickers prostě), 2 kusy Záhrivských nití (jen 25 % tuku, ovšem uzené), večer jsem zobala domácí piškot, co mamince zbyl po výrobě zákusků (opět vajíčka, jaj jaj) a pak ještě rohlík se sýrem a se šunkou. Někdy v průběhu těch všech věcí jsem k večeři měla zeleninový salát se sýrem, vajíčkem (převážně bílek, takže neškodné) a párkem (jen pár kousíčků). Pití uspokojivé, ovoce žádné. Ten zeleninový salát je tatínkova specialita, protože to je dle jeho slov jediný způsob, jak do sebe dokáže dostat najednou větší množství zeleniny :-)

EDIT: Ještě bych chtěla dodat, že když si dávám čaj, tak vždy s dvěma kostkami cukru (když je menší hrnek tak jen jednu), obvykle černý nebo bylinkový, ovocné moc nepiju, zelené taky, ještě mám doma bílý čaj, tak to občas taky :-)

Infinit

Ze všeho nejdřív musím poděkovat Martinovi za dárek a Míši za doporučení ;-)

Martin byl rychlejší než já a už o naší návštěvě Infinitu něco napsal. Takže já jen shrnu nějaké svoje pocity :-)

Slečny všechny tam byly neuvěřitelně milé, což je úžasné, protože kdyby tam byly nějaký protivný husičky, už mě tam nikdo neuvidí. I masérka byla moc milá :-) Navíc všude čisto. Ve sprchách vždy zásobník s mýdlem nebo nějakým sprchovým gelem nebo co to bylo, prostě super. Navíc v ceně wellness člověk dostane ručník a prostěradlo, takže odpadá další věc, co by jinak bylo nutné vzít s sebou. Vše kolem saun a bazénu a já nevím čeho ještě už popsal Martin, takže není potřeba se opakovat.

Co se týče mých pocitů z masáže, tak já jsem na rozdíl od muže neměla potřebu přemýšlet o nějakém erotickém podtextu, nebo nad čím on se to pozastavoval :-D Asi proto, že mě už masírovalo pár kamarádek a když se mě dotýká žena mě fakt nerozhodí :-) Masáž byla jemná a velmi příjemná, zaměřená na krk, ramena a záda, plus k tomu masáž hlavy a to bylo moc příjemné. Jediné co mi vadilo bylo to, jak mě okraje toho otvoru, kam se strká obličej po chvíli tlačily. Slečna masérka mi sice dala okolo okraje dva ručníky, ale i přesto mě to nepříjemně tlačilo a když jsem se na sebe po masáži podívala docela jsem se lekla, červené fleky na tvářích a pod obočím - nic moc. Naštěstí se ukázalo, že korektor (i když "pouze" Avon) kryje opravdu dobře, takže jsem se nemusela stydět vyjít mezi lidi. Kdyby se jim toto podařilo nějakých způsobem vychytat, byl by to dokonalý zážitek. Nicméně nemůžu popřít, že bych se tam ráda podívala znovu. Teď mě láká především privátní whirlpool, ale nejsem si jistá, zda mi to trochu nepřipomíná hodinový hotel. Ale ne, ne, fakt asi ne :-D

Den třetí

3. 4. 2009

Dneska budíček v osum, jako snídaně hrnek čaje a 1/4 jablka. Během dopoledne postupně jeden cornspitz (jak se to píše?). Tragédie. Ale aspoň jsem celé dopoledne a kus odpoledne strávila v Infinitu péčí o tělo: plavání - prospěšné, sauna - prospěšné, masáž - prospěšné. Víc o tom později ;-) Během pobytu v Infinitu jsem vypila přes litr tekutin - asi půlka byl ledový čaj, půlka voda. Hodně jsem toho vypotila v sauně. Pak ještě solárko bylo :-) Pak konečně oběd. Těstoviny se smetanovou omáčkou s kari a s kuřecím masem a se sýrem, ta smetana asi nic moc pro mě, ten zbytek víceméně ok. Každopádně u toho byla zeleninová obloha (zdravíme pořad Ano, šéfe!). K obědu taky voda. Po návratu domů jsem byla tak znavená, že jsem na jídlo ani nemyslela a aspoň doháněla to pití, trochu mě začínala bolet hlava, ale to jsem pitím zahnala. Voda se sirupem, cola a čistá voda. K večeři zbytek oběda (fakt se to nedalo sníst :-)). Pak zmrzlina - velmi umírněné množství na moje obvyklé poměry. A teď jsem si dala aspoň jablíčko (celé, ale malé) - každopádně pokrok ;-)

Den druhý

2. 4. 2009

Včera to byla taky celkem mizérie. Vstala jsem o půl osmé, kopla do sebe čaj a to bylo vše až asi do jedenácti hodin, kdy jsem opět dorazila domů. Špatné. Tož jsem posnídala půl krajíce chleba s florou (máslo nejím) a kolibou a k tomu sterilovaný okurek (po tom se můžu utlouct). Poté jsem se hned dala do chystání oběda. Vytáhla jsem si z mrazáku kuřecí maso s provensálským kořením a ananasem (což jsem zjistila až příliš pozdě, ananas mám ráda, ale k zelenině se fakt asi nehodí :-D), k tomu si v troubě udělala hranolky (hmmm, aspoň že jsem je pekla a né smažila), kydla jsem tam trochu tatarky (tak 1/3 toho, co bych si dopřála normálně) a udělala si trochu čínské zeleninky Findus.



Ta zelenina je trochu pokrok, ale dala jsem si ji jen proto, že se snažím se sebou něco udělat, chutná mi, ale neutluču se po ní. Navíc se vůbec nehodila k tomu ananasu, ale snědla jsem to bez újmy na zdraví :-)

Pak jsem do sebe hodila ještě 1/8 frgálu (naštěstí poslední, všecko ostatní z tý obrovský krabice jsme už snědli) a vyrazila za mužem. Po stresujícím nákupu plném nejapných poznámek (na téma "Kladenská pečeně se ale nehodí k té tvojí dietě...") jsem doma začala zobat nějaké úžasně zdravé (zaručeně :-D) brambůrky, značku si nepamatuju, ale je to něco Active bla bla bla, prostě takovej ten posolenej papír, celkem dobré. U muža mám prostě pořád potřebu něco zobat. Doma to nemíváme, tak mě to ani nenapadne, u něj jsem začala hřešit. K večeři jsem dostala vepřové maso s opíkanýma bramborama (příprava zdravá - jen olivový olej a pak šup do mikrovlnky na horkovzduch :-)). A taky 3/8 rajčete a 4 plátky okurky - jojojo!To je možná všechno. Jo pití - dostačující, většinou čistá voda nebo voda se sirupem, k obědu cola.

Ovoce nula (ten ananas nepočítám, fakt jako ne...) a zelenina teda ta tepelně opracovaná a pár kousků k večeři, lepší než nic. Maso k obědu i k večeři, taky by to nemuselo být. Pokrok drobounký no... Začátky jsou těžké :-)

Den první

1. 4. 2009

Ráno jsem vypila čaj, v práci jsem snědla dva kousky frgálu a jeden jakejsi pudingovej šáteček (či co to bylo) a 1/4 jablka, u muža potom jednu porci vepřových nudliček s kukuřicí a k tomu krajíc chleba. Pak zmrzlinu. Večer doma ještě půl krajíce chleba s kolibou a jakousi šunkou. Plus plno vody, případně vody se sirupem a ještě asi 1/2 skleničky coly.

Na úvod to stojí dost za houno. Na obhajobu říkam, že mi přes den nebylo moc dobře.

Ode dneška jinak

Uplně ze všeho nejdřív se chci omluvit, že jsem sem tak dlouho nic nenapsala. Nebylo o čem. Teď naopak plánuju sem alespoň určitou dobu psát denně, vysvětlím vzápětí...

Po vzoru Míši jsem chtěla začít nějak víc sledovat svůj životní styl. S pohybem to u mě stojí za prd, takže výroky typu "byla jsem za minulý měsíc 17x cvičit" můžu všem kolem jen tiše závidět. Po včerejším dopise od paní doktorky, kde mi poslala výsledky krevních testů, je jasné, že se musím zaměřit na jídlo. Cholesterol dosáhl takové cifry, že se mi protočily panenky. Fuj!

Nuže, ode dneška (hmmm, tak mě napadá, že bych měla upozornit, že tento příspěvek je myšlen vážně, není to aprílový vtip) budu evidovat vše, co přes den sním a vypiju. Sport možná nárazově taky zaznamenám. Až to budu mít černé na bílém, třeba sama sebe přesvědčím, že nejím zas až tak moc (i když dál přibírat už moc nechci), jak si myslím, a hlavně že ovoce a zelenina se na mém jídelníčku vyskytuje opravdu až trapně málo.

Ode dneška taky měníme barvu na zelenou - zelená na mě působí zdravě totiž, tak proto :-)

Informačně přínosné

Dneska jsem neměla přes den u sebe svoji flashku, takže jsem se na icq připojila po dlouhé době přes meebo. Mají tam nějaké novinky a v každém komunikačním okně se objeví nějaká moudrost. Takže, toto jsem se dnes dozvěděla:

No words rhyme with orange, purple, or silver.

The average person falls asleep in seven minutes. (Což se mi vůbec nelíbí, protože já usínám asi půl hodiny!)

Every continent has a city called Rome.

Fascinující :-)

Mám narozeniny (zase)...

Jak jsme se v půlce února koupali pod širým nebem :-)

Vyrazili jsme hromadně do Laa an der Thaya a bylo to super! Paní organizátorce jsme zaplatili 350,-, což mělo pokrýt náklady na cestu a na tříhodinový vstup do areálu termálních lázní. Vzhledem k ceně vstupu byla ta cesta skoro zadarmo, čemuž se vzhledem ke kvalitě a především čistotě autobusu ani nedivím.

Jestli něco nesnáším, tak je to studená voda. A to i když jdu v největším letním vedru na koupák. Studená voda je prostě zlo. Z tohoto důvodu jsem si termální lázně v Laa zamilovala hned při prvním vkročení do bazénu. Voda byla úžasně teplá a příjemná. Nejvyhřátější se zdál být venkovní bazén se slanou vodou, který měl největší kouzlo, když venku začalo sněžit.

Další zážitek byl jednoznačně tobogán. I když jsem prohlašovala, že mě tam nikdo nedostane, protože ze záhadného důvodu mi to nikdy pořádně nejelo, jsem se nechala přesvědčit a stálo to za to. Člověk nejdřív jede velkou zelenou rourou, ale po několika vteřinách ho obklopí naprostá tma, takže netuší, na jakou stranu v příštím okamžiku zatočí. Trochu mě to děsilo. Pak zničeho nic sešup dolů, stěna z vody a už jste venku.

Dalším bodem byl saunový svět. Za zlatých 6,5 EUR může člověk projít všechny sauny, co tam mají. Pro mě to byla saunová premiéra. Parní, solná a aromatická s teplotou slabě pod 50 stupňů Celsia jsem si fakt vychutnala. Ovšem když jsem vlezla do hradní sauny (90 stupňů Celsia) a ještě než začala procedura jsem měla pocit, že vdechuju oheň, pochopila jsem, že to nedám a vycouvala jsem. Ostatní od tama utekli asi 2 minuty po začátku. Jsme slaboši!

Pak jsme si ještě dali další koupačku a šli jsme se sušit a připravovat (i psychicky) na cestu domů. Po relaxování v lázních jsme ovšem byli vyčerpaní a všichni usínali (kromě mě, v autobuse se mi podaří usnout jen v krajních případech a toto evidentně nebyl jeden z nich). V Brně byla zima a žádné koupání v teplé vodě taky nebylo v dohlednu. Takže rozhodnutí je jasné: Do Laa se musím brzo vrátit!

Příliš zdravé vlasy...

Tak mám už pár dní nový vlásky :-) Mělo to vypadat takto, ale vypadá to uplně jinak (klasika), ale líbí se mi to aj tak... Jen je s tím moc práce, na což nejsem zvyklá, ale je to snadnější, než se původně zdálo.

Celej život jsem hrdá na to, jaký mám krásný a zdravý vlasy - nefénuju, nebarvím, nelakuju atd. Prostě dokonalost sama. Nicméně jsem se teď dozvěděla, že na zdravých vlasech nic nedrží. Takže na jednu stranu mám radost, protože vím, že moje neschopnost udělat si cokoliv zajímavýho s vlasama neznamená, že jsem hňup :-) Na druhou stranu je to prostě blbý, no! Takže si nově zatěžuju vlásky spoustou tužidla a laku. Juchůůů :-) Když si toho na vlásky dám dostatečný množství, tak mi na nich drží kde co - bohužel i to, co není uplně žádoucí. Takže občas se mi stane, že jdu po ulici a zjistím, že mi ofina (Janičko, je to tak správně?) stojí nahoru a okamžitě mám chuť se jít učesat a přelakovat :-) Já mám teda úžasný starosti, že?

Motivační úkol pro mě, abych byla ještě krásnější než teď - budu chodit cvičit. Protože chodí cvičit každej! Fuj, lidi, proč nejste taky líní? Dneska jsem cvičila u DVD a kromě toho, že jsem se cítila jako magor, jsem si taky připadala jako chcípák :-(

Jak to chodí na Šelepce...

Šelepka je jednoznačně legenda a některé večery tam lze jistě popsat jako legen...wait for it...dary!!! Ten poslední k nim nepochybně patřil. A to i přesto, že karma ten večer rozhodně většině z nás nepřála a fakt to ráno (pro někoho už večer) bylo krušný. Ale zato vzniklo pár hezkých historek a za účasti mravnostní policie jsme si i pěkně zatancovali :-D A chybami se člověk učí, takže si budeme pamatovat, že melounovýho Beretzena fakt ne-e. Určitě za to může on, protože to jediný jsme pili všichni a hodně :-)

Výběr hudby taky super, i když ze začátku to bylo takové zvláštní, ale kdo by hned pouštěl ty největší hity, že jo :-) Já si moc nepamatuju co hráli, já si vůbec pamatuju jen málo věcí, ale určitě hráli Ordinary World od Duran Duran (což je asi moje nejoblíbenější písnička) a to je ze všeho nejdůležitější :-)

Vzhledem k tomu, že na Šelepku leze čím dál víc lidí a nás taky mělo být jak much, hodila jsem tam rezervačku. Přísahala bych, že do telefonu to jméno pán zopakoval dobře, ale napsat už to nezvládli (foto zde). Ne že by mi to jakkoliv vadilo, aspoň jsme se měli čemu smát. Aspoň mně to teda přišlo vtipný :-D A vtipný mi to příjde i teď, ehm, no :-) Prostě se jmenuju blbě no :-D

Toť vše, příští příspěvek bude o vláskách :-)

Ještě větší šprtka než jsme doufali?

Hehe, já jakože nejsem šprtka a ani si to o sobě nemyslím a nikdy nebudu. Ale říkám to, protože mi to furt všichni předhazujou (asi závidí), tak ať mají co chtěj, že?

Jsem už (skoro) ukončila tento semestr, známky naprosto špičkový a nejlepší, co jsem kdy měla. Škoda, že mi ta škola brzo skončí a už těch Áček moc neposbírám :-) Ještě potřebuju Zetko z diplomovýho semináře a bude všecko pěkně zelený a já budu ještě šťastnější. Takže se teď snad budu věnovat všem (nebo aspoň některým) těm věcem, co jsem na ně od léta neměla čas. Dneska třeba hodlám do večera provozovat jedinou věc: flákání. Ach, ach, jak mi to chybělo - moct se flákat a nemít výčitky :-)

Přátelé, kamarádi...

...jako důkaz toho, že člověk si obhájí sám před sebou všecko, když chce, uvedu zajímavý příklad z poslední doby. Dostala jsem chuť se podívat zase na nějaký ten díl Přátel. Ale vzhledem k tomu, že jsem ne až tak dávno sjela všech 10 sérií, měla jsem trochu pocit, že to přeháním. Ale pak jsem si řekla, že si to seženu v angličtině (nakonec i s anglickýma titulkama) a budu si sledováním Přátel pilovat angličtinu. No není to úžasný a objevný nápad? :-D

Samozřejmě si to žádá i jedno ilustrační video. Měla jsem trochu problém s výběrem, protože možností je velmi mnoho, ale nakonec jsem se rozhodla, že na počest Mítka (můžeš mi poděkovat na blogu svojem, aby tam konečně něco bylo napsaný) vyberu toto:

Jsem líná jak veš...

...a nechci být! Takže si dávám novoroční předsevzetí. Hahaha! :-) Je to asi trochu zbytečné a naivní, ale aspoň vím, jaké mám slabé stránky a jsem odhodlaná s tím něco dělat. Jak jsem tady psala, že chci víc číst, tak to docela zvládám :-)

Studijní nasazení v tomto roce zatím nic moc, ale teďka sedám k druhému stolu a jdu se věnovat mezinárodnímu účetnictví. Můj plán "projdu to celé za dva dny a třetí den budu jen opakovat" asi nevyjde. Ale třeba se stane zázrak a půjde mi to líp než čekám a bude to hračka... :-) (Eh, já teda doufám, že to hlavně nebude uplně naopak no...)